Rozhovor o Evropě dvaceti pěti

V kavárně Louvre probíhala 17.6. 2004 prezentace knihy Christiana Lequesne a Jacquese Rupnika Evropa dvaceti pěti. Byla to vlastně první veřejná diskuse pořádaná ANO pro Evropu, která reflektovala výsledky voleb do EP. Padesát jeden posluchač se v nekuřáckém salónku kavárny zaposlouchal do představování knihy, které obstaral Ch. Lequesne. J. Rupnik spíš rozpoutal diskusi svými komentáři, ze kterých stojí za povšimnutí především tvrzení, že v českém tisku a médiích obecně neproběhla seriózní diskuse na téma Evropa. Pojmy jako "superstát" nikým nedefinované a záměrně nejasné padly i v rozhovoru v relaci ČT 1 Události-Komentáře, kde se redaktor ptal opět stejnou frází bez vysvětlení, zdali nebude Evropa s ústavní smlouvou superstátem a na tváři J.Rupnika se nedalo přečíst nic jiného, než údiv s pozdviženým obočím. Co je to totiž superstát?

J. Rupnik pokračoval několika připomínkami i k nové knize, která volně navazuje na knihu první. Týká se však především veřejného mínění a jeho vztahu k tématu Evropské unie. Pro něj, když zjišťoval toto veřejné mínění, bylo překvapivé, jak lidé z různých zemí EU se shodují v názorech, jak by měl EP fungovat a hodnotí ho pozitivně. Opakem je však veřejné mínění lidí vůči svým parlamentům ve své zemi. Tam je cítit značná nedůvěra ve fungování. To je alarmující. Důvěra v Evropský parlament je v přímém rozporu s důvěrou v parlament státní.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor Ekonomu poukazoval na nízkou účast občanů ve volbách jak u nás tak i v zahraničí. A také na naopak na nedůvěru v EP. Vidí tedy rozpor v tom co nyní pan Rupnik řekl a tím, jak nakonec reagovali ve volbách do EP občané. To pan Rupnik okomentoval tím, že záleží moc na tom, jak se média a státní představitelé ptají, a jak se dá tatáž otázka položit různým způsobem tak, že na ní každý odpoví pak různě. Např. "Chcete Evropskou ústavu?" oproti "Chcete Evropskou ústavu a zbavit se tak své suverenity a vrátit se zpět?"

Nízkou účast občanů ve volbách komentoval různými důvody, mezi nimiž vyzdvihl určitou únavu z demokracie vůbec, či i tím, že důležitou volbu provedli naši občané již v minulém roce a nyní již další volby nevidí za tak podstatné. Hovořilo se také o tom, co EU rozděluje a rozdělovalo před a po vstupu dalších členů EU. Např. o zahraniční politice, která v případě anglického ministerského předsedy Blaira při konfliktu v Iráku vedla ke ztrátě jeho popularity a k rozdělení států EU podle názorů na tuto válku. Upozornil na nebezpečí těch pravicových politiků (Jan Zahradil), kteří do EP vstupují již s vyjádřeními typu: "Stejně se EU rozpadne!" A v podstatě si jdou vybojovat něco proti někomu bez společných myšlenek.

Pan Emil Voráček z AV ČR se ptal na důvod nezájmu a nedůvěry občanů a připomenul tunelování našeho státu a z toho vyplývající nezájem lidí o dění kolem sebe a o politiku. Pan Rupnik příznačně podotkl, že právě proto, že jsme v unii dříve nebyli, tak se tu mohlo tunelovat. Že nebyl vytvořen pevný právní rámec. A o důvodech nezájmu vlastně již hovořil na úvodu.

Pan senátor Daniel Kroupa nadnesl otázku polského návrhu na zakomponování křesťanského kodexu do Evropské ústavy a na nepřijetí tohoto návrhu v Nice. Pan Ch. Lequesne vidí problém ne v kodexu, ale v odporu Francie kvůli menšinám, které mají jiná vyznání, především muslimská. J. Rupnik by za sebe rád tento kodex přivítal i jako vhodný kompromis pro důležitější přijetí ústavy.

Dále se hovořilo i o špatné informovanosti ze strany EU, která jistě sama mohla ve větší míře přispět k většímu zájmu ve volbách do EP. Hovořilo se i o chybách vlád jednotlivých zemí, kde např. u nás se řeší tyto otázky jakoby soukromé úkoly diplomatů (P.Telička). Zanedbala se informovanost občanů a zanedbala se diskuse, která měla proběhnout nejenom před volbami do EU, kde šlo o ano nebo ne, ale mělo se pokračovat více i po tom, aby výsledek voleb nebyl takový zahanbující. Například jako je tato diskuse. Média v tom sehrála důležitou roli také. Ta informovala o tom, jaké bude zdražení a DPH, zahltila čtenáře a diváky u televizních obrazovek pouze strašáky, co bude dražší a jak to bude hrozně vypadat. Podstatné otázky však s lidmi neřešila.

Další návrhy lidí z publika byly ohledně možnosti mít tzv. jednotný pas či občanku s označením loga EU, nálepky s označením EU na autech apod. - což by mohlo podtrhnout pocit, že "Já jsem Evropan a prokazuji se tím." To se však dle slov pana J.Rupnika musí vyplynout časem a z potřeb, nikoliv z nařízení.

Rovněž zazněla myšlenka srovnání Spojených států amerických a Spojených států evropských, tj. Evropská unie - rozdíly i společné věci (např. i fakt, že Spojené státy americké založili vlastně také Evropané).

Také si jedna žena z publika stěžovala na nepraktičnost v informovanosti občanů o tématech EU. Že jsou diskuse příliš obecné a nepraktické. Tak označila i knihu.

Gabriela Elmanová a Daniel Kvasnička