Monika MacDonagh-Pajerová

Jmenuji se Monika MacDonagh-Pajerová a jsem předsedkyní sdružení ANO pro Evropu, které tuto konferenci, pořádanou společně s Úřadem vlády České republiky, na dnes připravilo. Jsme velice rádi, že jsme tuto první velkou akci na téma českého předsednictví v roce 2009 spolu s Úřadem vlády České republiky a pod osobní záštitou pana vicepremiéra Alexandra Vondry mohli uspořádat. V příštím roce bude realizováno velké množství akcí, další budou následovat v průběhu celého předsednictví v roce 2009.

Jak víte, české předsednictví je již řadu měsíců nejdůležitějším tématem nejenom zahraničně-politickým, ale také domácím. Proto jsme tuto konferenci skutečně koncipovali jako pracovní setkání. Doufáme, že si zde vyměníme co největší množství informací a zkušeností, především z těch problematických okruhů, které nás čekají. Předsednictví České republiky je tématem, které je zmiňované velmi často, ale bohužel často povrchně. Veřejné průzkumy ukazují, že velká část populace, a jsou mezi ní i vzdělaní lidé, nemá konkrétní a jasné informace. Myslím si, že je dobré o předsednictví mluvit jednak v obecné rovině, což se samozřejmě děje již řadu měsíců, ale také v oblastech konkrétních.

Na prvním panelu přivítáme vážené hosty z Prahy a také ze zahraničí. Budou hovořit o tom, jak daleko bychom měli být v této chvíli v oblasti konkrétních příprav na předsednictví a jaké by měly být naše postupné cíle v následujících měsících. Ve třech panelech se budeme věnovat třem předpokladům, které považujeme naprosto zásadní pro průběh úspěšného předsednictví.

Prvním předpokladem je dobrá organizace státní správy. Druhým je efektivní organizace všech zasedání nejenom Rady Evropské unie, ale také dalších pracovních zasedání, kterých je nepřeberná řada a které často bývají určitým zádrhelem při předsednictví. A třetí oblast, kterou jsme vytipovali jako důležitou pro Českou republiku, je oblast komunikování. To znamená, jak srozumitelně vysvětlit veřejnosti, odborné i široké veřejnosti, co se odehrává, proč je to důležité, kde jsou problémy, jak je řešíme a tak dále.

Předsednictví se nikde neodehrává samospádem nebo automaticky. Ve skutečnosti je to velká zátěž jednak v oblasti administrativy, ale také v oblasti politického dohadování a rozhodování a nakonec i v oblasti té úplně praktické, tedy technické organizace. Myslím, že české předsednictví je vlastně největší výzvou pro českou administrativu po demokratických změnách v roce 1989. Česká administrativa zatím nečelila takovému náporu témat a úkolů současně během jednoho období, které potrvá šest měsíců. Samozřejmě centrálním orgánem, který bude vše koordinovat, je Úřad vlády. Právě s Úřadem vlády je spolupráce výborná a jeho tým si uvědomuje důležitost také neziskového a nevládního sektoru v přípravě předsednictví a v jeho průběhu.

Dnešním zástupcem vicepremiéra Vondry je náměstek Marek Mora, kterému tímto předávám slovo.

Marek Mora

Chtěl bych potvrdit vaše slova, že si skutečně uvědomujeme důležitost debat na jakékoliv úrovni, nejen na úrovni oficiální či vládní, ale právě i na úrovni neziskového sektoru o tom, jakým způsobem by přípravy na předsednictví či předsednictví samotné mělo probíhat. Myslím si, že je důležité, aby se myšlenky o tom, jak bychom to mohli nebo měli zvládnout, šířily do nejširších vrstev společnosti a zároveň, abychom do toho pokud možno mohli zahrnout i naše zahraniční partnery a od nich se případně něco naučit.

Téma konference, jak již bylo nastíněno, je samozřejmě velice důležité. My si myslíme, že sdílení zkušeností z příprav předsednictví s jinými členskými státy Evropské unie je skutečně jedna z nejdůležitějších věcí, kterou se snažíme v tuto chvíli podnikat na Úřadu vlády. Z tohoto důvodu nás velice těší, že na konferenci jsou s námi zejména naši bezprostřední kolegové, pokud to tak mohu nazvat, kteří s námi budou sdílet společné předsednictví. Jsou to kolegové zejména z Francie a ze Švédska. Oba tyto státy, zejména Francie, díky své dlouhodobější historii coby členského státu Evropské unie, mají samozřejmě s předsednictvím Evropské unie bohaté zkušenosti. A my se budeme chtít od svých kolegů něco přiučit. Je velice důležité, že zde jsou i kolegové z Irska. Irsko je členská země, která měla své předsednictví v Evropské unii ve velice srovnatelném období, v jakém ho budeme mít my. Byla to první polovina roku 2004, tedy doba, kdy probíhaly rovněž volby do Evropského parlamentu, což je období, které předsednictví může dosti zkomplikovat. Znamená to, že předsednictví nebude moci Parlamentu předkládat žádné legislativní návrhy, protože Parlament pravděpodobně někdy v listopadu, v prosinci roku 2008 zastaví jakýkoliv příjem nových legislativních aktů. Bude zpracovávat pouze ty staré a bude chtít dokončit legislativní věci, které jsou v procesu.

To znamená, že my se budeme muset soustředit zejména na věci nelegislativní povahy, na různé iniciativy v oblasti Zelených či Bílých knih či různých politik, například v oblasti Lisabonské strategie. Zde je ale otázka, a vedou se o tom diskuse, jestli rok 2010 je v Lisabonské strategii tím milníkem. Dnes po resuscitované či inovované Lisabonské strategii, tak jak byla nastartovaná v roce 2005, jsou názory, že rok 2010 nehraje až tak velkou roli. Tím pádem si nejsem jist, jestli i naše debaty o Lisabonské strategii, které by mohly být nastartovány eventuelně během našeho předsednictví o tom, jak dále po roce 2010, budou relevantní.

Máme celou řadu komplikujících faktorů, celou řadu otazníků, neznámých, se kterými se musíme potýkat. Zároveň je důležité u voleb do Evropského parlamentu nejen to, že budou do jisté míry utlumeny aktivity evropských institucí, zejména Parlamentu, ale lze to očekávat i u Evropské komise, která bude na konci svého funkčního období. Když to řeknu trošku s nadsázkou, tak komisaři se už budou rozhlížet po své další budoucnosti. Známe to i z minulé Komise, kde se tyto věci děly. Ke konci funkčního období někteří komisaři, například francouzský komisař, odcházeli z Komise a byli nahrazováni. Tedy i končící funkční období Komise může ovlivnit fungování českého předsednictví.

A v neposlední řadě to bude i politický boj, který se povede na vnitrostátní úrovni, protože volby do Evropského parlamentu jsou jednou volební listinou za celou republiku. Dlouhodobý volební zápas, zase to říkám s trochou nadsázky, který tady vedeme v podstatě i dnes a každý den, bude ještě během předsednictví přiostřen, pokud se ovšem nepodaří vládě vyrovnat s opozicí nějaký férovější vztah. Samozřejmě volby do Evropského parlamentu musí proběhnout. Je to standardní demokratický proces a tam žádná dohoda mezi vládou či opozicí určitě nebude nic platná.

Irsko si podobnými komplikacemi prošlo během svého předsednictví, takže si myslím, že kromě našich dvou kolegů z trojky Švédska a Francie, bude přínos zejména irských kolegů v těchto debatách velice důležitý. Irové to měli jednodušší v tom, že řídili pouze patnáct členských států, my jich budeme mít dvacet sedm. Pro samotnou mechaniku řízení Rad je to skutečně velice složitý proces. Když jsem byl ve své předchozí funkci náměstkem ministryně školství, tak jsem se zúčastnil několika takových Rad za ministryni a jde skutečně o proces s několika komplikovanými fázemi. Na neformálních Radách se sejde dvacet sedm delegací plus Komise plus zástupci zaměstnavatelů či zaměstnanců a tak dále. Takže delegací tam sedí třeba třicet pět a pro předsedu té Rady to není rozhodně nijak jednoduché. Tolik tedy ke komplikovanosti.

Nechtěl bych zapomenout na naše německé hosty, kteří se rovněž účastní této konference. I zkušenosti z německého předsednictví pro nás mohou být velice přínosné. Německo mělo své předsednictví v době velice nedávné. Lze je hodnotit jako předsednictví úspěšné. Koneckonců Německo je náš nejbližší a největší soused. A přenos zkušeností je pro nás určitě velice důležitý. V neposlední řadě je důležité, že se konference účastní celá řada našich českých kolegů, kteří jsou rovněž velice zkušení. Kromě kolegyně, náměstkyně Jany Hendrichové, zde vystoupí například paní velvyslankyně Vicenová, promluví také vrchní ředitel Libor Sečka z Ministerstva zahraničních věcí, který byl mimo jiné velvyslancem a vedoucím Stálé mise v Bruselu v období, když se vyjednávalo o vstupu České republiky do EU. Je to člověk s mimořádnými zkušenostmi a schopnostmi. Bude tady také mluvit pan Karas, ředitel Odboru komunikace předsednictví a mnozí další.

My si uvědomujeme, že úspěšné předsednictví znamená v první řadě kompetentní působení. Kompetentní po všech stránkách. Samozřejmě alfou a omegou předsednictví je zejména to, že se ho podaří zvládnout po technicko-logisticko-organizační stránce. To znamená, že se nemůže stát, aby někde nějaký ministr zůstal na letišti nebo v autobuse někde v lese a podobně. Nestane se, že ministerský předseda či prezident nebude mít teplou vodu ve sprše v hotelu a podobně. Nebudu zmiňovat anekdotické příběhy z jiných zemí, abych se náhodou někoho nedotkl. Tito lidé pak ale zapomenou na obsah jednání a vzpomínají si právě jenom na tu špatnou zkušenost se studenou vodou nebo špatnou snídaní. Možná to zní jako banalita, ale je to velice zásadní věc. Je velmi důležité, aby nám fungovala logistika, organizace, všechny tyto věci.

Druhá podstatná věc je uvědomění si, že předsednická země musí určitým způsobem uřídit minimálně sedmadvacetihlavý kolos. Nevím, kdo z nás řídil schůzi či nějaké jednání, kde bylo tolik účastníků a každý měl v podstatě stejné postavení a všichni měli šanci dostat se ke slovu. Není to vůbec jednoduché a pro úspěšné předsednictví je samozřejmě klíčová i schopnost předjímání názorů ostatních stran, případně moderace mezi různými názory, hledání kompromisních návrhů a podobně. To se budeme muset také ještě naučit. Kromě zkušeností se to dá naučit velice složitě. Jakákoliv teorie je tady nedostatečná. V tomto bude mít Česká republika oproti našim dvěma kolegům z Francie a Švédska mírnou nevýhodu.

A v neposlední řadě bych ještě zmínil, a já to schválně říkám na třetím místě, protože si myslím, že se z toho někdy zbytečně dělá příliš velké politikum nebo že se to zbytečně dostává do popředí. Je to obsah. To je to, kde Česká republika „zanechá svojí stopu v Evropě“. Zda se nám podaří prosadit něco specificky českého, otočit směřování Unie o kousek doleva nebo doprava, nahoru či dolů. Ale v žádném případě bych tento bod nepřeceňoval. Je to samozřejmě důležité, je důležité samozřejmě i dotahovat některé věci, které byly rozjednány. Německé předsednictví výrazně předjednalo mandát, jak se bude postupovat s původní Ústavní smlouvou. O obsahu se velice čile diskutuje na české vnitropolitické úrovni, zároveň o tom diskutujeme i s francouzskými a švédskými partnery. Mimo jiné proběhla 20. září 2007 první oficiální schůzka zde v České republice, jak se švédskými ministry, tak s francouzským ministrem pro evropské záležitosti, kde jsme právě i obsah předsednictví diskutovali. A právě v těchto okamžicích všechny naše tři členské státy pracují na tom, že zhruba do měsíce pošleme svůj vstup pro obsahovou náplň předsednictví generálnímu sekretariátu Rady Evropské unie. Ten z  našich jednotlivých vstupů vytvoří osmnáctiměsíční program.

Hlavním mottem našeho předsednictví má být „Evropa bez bariér“. Myslíme si, že je to vhodné motto, zejména v kontextu s tím, že v roce 2009 uplyne dvacet let od pádu železné opony a pět let od vstupu České republiky do Evropské unie. Myslím si, že klást důraz na to, že Evropa by neměla mít bariéry, je i z hlediska historicko-politického kontextu důležité. Zejména ve světle toho, že některé bariéry neustále přetrvávají, například v oblasti volného pohybu osob a bylo by dobré se i na tyto otázky soustředit.

Je pro nás také důležité to, co se odehrálo minulý pátek, kdy byla schválena, nebo-li stvrzena hlavami států a vlád, takzvaná Reformní smlouva. Stalo se tak v Lisabonu. Samozřejmě bedlivě sledujeme, co to bude znamenat pro naše předsednictví a jaké budou dopady této dohody. Je tam několik otazníků. Například jak dlouho bude trvat ratifikace. Vzpomeňme si na to, s jakou slávou byla podepisována Ústavní smlouva a jak nakonec dopadl ratifikační proces. Všichni očekáváme, že v tomto případě ratifikace bude podstatně jednodušší. Podle našich informací proběhne zatím referendum pouze v Irsku. Ve všech ostatních státech by mělo toto uznání proběhnout standardní parlamentní cestou. Mohlo by se tedy podařit, že do konce roku 2008 bude Reformní smlouva schválena. Pak nastane otázka časování a také kdy se zakotví hlavní, klíčoví unijní hráči – předseda, stálý předseda Rady Evropské unie a vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku . A samozřejmě po volbách do Evropského parlamentu bude jmenován i nový předseda Komise.

Naskýtá se otázka, kdy toto načasování proběhne a jaký dopad to na naše předsednictví bude mít.

Dovolím si zde vyslovit svůj čistě soukromý názor. Myslím si, že už zazněl i někde v médiích. Jak já osobně znám fungování unijních, nebo politických mechanismů na evropské unijní úrovni, tak je pravděpodobné, že jmenování všech třech klíčových hráčů proběhne až po volbách do Evropského parlamentu. Právě proto, že volby do Evropského parlamentu určí mimo jiné to, kdo bude předseda Evropské komise. Ten by měl totiž pocházet z toho politického tábora, který vyhraje. Taková je dlouhodobá, ustálená praxe. Ve vazbě na to, kdo bude předseda Evropské komise, se bude dohadovat, kdo bude stálý předseda Evropské rady, vysoký představitel. Samozřejmě to není nikde formálně zakotveno. Je to čistě moje spekulace a myslím si, že není nepravděpodobná, protože v politických kalkulech vždycky hraje roli malý stát–velký stát, sever–jih, nové–staré členské státy, vlevo–vpravo. A jak říkám, jedna z těch klíčových figur bude předseda Evropské komise a ten bude znám až po volbách do Evropského parlamentu. Takže si myslím, že všichni tři nakonec budou jmenováni v tomto období. Znovu opakuji, že se jedná pouze o moji spekulaci, není to žádný oficiální názor České republiky.

Závěrem mi dovolte, abych vám všem popřál úspěšnou konferenci, aby probíhala živá výměna názorů mezi panelisty a přeji vám mnoho zdaru. Děkuji.

Hakan Jonsson

Thank you very much, madam, and dear Mr. Deputy Vice Prime Minister. Ladies and gentlemen, your excellencies. It is a great pleasure and an honour for me to be invited to speak in front of such a large and distinguished audience. It is a good sign that the government of the Czech Republic realizes that the presidency of the EU requires early preparations and that we are holding this conference this early quite in advance of things. It reminds me of things in the run-up to the first Swedish presidency of the EU in 2001, when we were constantly running around, discussing and meeting people and trying to inform ourselves on what was the presidency about and how to prepare. People were saying at that time: “Oh, are you already coming this early?” I think you are in the same way very early in your preparations, which I think is a good thing.

In this panel I will use three keywords for what I believe are important aspects on how to organize a successful presidency. I will use the words preparation, coordination and communication. Communication not in the sense that is there for the third panel which is held to communicate with the outside world during the presidency or in the run-up, but rather as means of coordination inside the organizing of the presidency. So the three buzz words are preparation, coordination and communication. But first I would like to look a little bit at the chosen headline of today’s conference which is: How to organize a successful presidency? Because the headline in itself has two keywords and one of them I believe is very much true and the other one I would say is only half-true but they are both extremely interesting and I will explain why.

In the title of the conference you have words ´successful presidency´ and then ´how to organize´. Well, that presumes that you can devise a certain method and if you follow that method you will organize a successful presidency. Personally, I think this is only half-true. You can prepare yourself in a manner that will put you in a very good position of meeting lots of challenges but you can never really prepare everything that you need for a good presidency, because then, to be successful in the end, you also need events to turn out and you need some sheer luck. And I will also begin by quoting Lev Tolstoy. I think it is the first line of the novel ´War and Peace´ where he says: “All happy marriages resemble each other but every unhappy marriage is alone in its misfortune.” I think it is a longer line how it starts and you can say that about the presidencies as well. All successful presidencies of the EU resemble each other; they have the same ingredients, but then you have seen some failures and I will not mention them publicly and they are all failures in their own respects, they all failed on different points I would say at least.

First then the preparation – you must start early, that is the good first thing, and there I give flying colours of remarks to Czech presidency. And the next keyword is network. You need to network a lot and you need to network everywhere. You need to build your own network among countries and since this first panel is about how to organize a presidency within the state administration, then, of course, major counterpart will be your opposite numbers in the other capitals, as well as in the European institutions.

I will begin with the countries. You should try to establish a good network of contact points that you can have a direct telephone line. Moreover, if possible and if necessary, your Minister should try to establish such a telephone contact on first name basis with his or her colleagues in Europe. There will be moments when direct contact at the highest political level can actually open up a dossier that has become blocked. Secondly, you should of course network in the European institutions and the most obvious point is the Council itself. The Council Secretariat consisting of some four thousand men and women who are extremely skilful, are really the extension of the presidency; they are the presidency office. You see that a little bit when you are a normal member state sitting in negotiations but you really feel it when you come into the chair of the presidents.

You should also network with the Commission, that is obvious, I mean especially if you wish for the Commission to be able to put certain dossiers on the table that you need for your presidency programme. Of course, it is almost a bit too late for it regarding the Czech presidency and so that is why I am sure you have already done this. Do not forget to network with the European Parliament. And the European Parliament is very similar to your national Parliament in a few respects but different, I assume, in one respect. The similarities are that it is a really important institution, it is a co-legislator in almost all vital areas of EU policies, and that it is an institution that is served respect. That is the same with the national Parliament and the European Parliament. The slight difference, and this I say not as a slender of the European Parliament, is that with the European Parliament it is also important to show this respect.

The history of the European Parliament has been history beginning with a Parliament not by name and not by function but rather a body giving advice but one that could easily be ignored. That was the truth of the European Parliament up until the seventies. Then it gained slowly bigger say in the legislative procedures. It has always had very strong constitutional powers to sack the Commission but it has never been in a place to use it until 1999, so it is a Parliament that has developed quite lately as a fully-fledged institution in Europe and now it is step by step coming into adolescence. And in this setting, people in Parliament, and the Parliament as a body, are still sensitive to situations when they feel that Council or member states are not showing respect. That is why it is important for your Ministers go to the Parliament, and they will go in the beginning and at the end of the presidency, each Minister will go to his or her Commission in the Parliament, and the Prime Minister and the Foreign Minister and the European Minister will all go to the plenary. Before this, learn as much as you can about this Parliament and learn about its members. I mean they are living in their political world within the Parliament and in that world each and everyone is important. Let us say that if the President of an important Commission has written an important report three years ago, well, brief your Minister about that report, so that when the Minister shakes hand with that member of the Parliament, he or she can say: “Oh, and by the way, congratulations on that important achievement in that report.” Those things matter.

You should also network with the press at home and in Brussels. This, of course, will be the topic of the third panel today. You should also try to identify which lobbies are the most important because lobbies are very active in Brussels. Brussels and especially the European Parliament is a paradise for lobbyists and you should be aware that some dossiers in the European life can really become part of lobby storm that you have never seen back home. Prepare yourself for that as well.

You must prepare yourself for the legal framework. –If I were to say one thing that every member of your civil service should do now, well in advance of the presidency, is to take a crash course in European Law; to know each and everyone in his or her field, the exact legal framework, the legal basis and the decision procedure in Brussels, especially the code decision which is very cumbersome and the Council rules of procedure. If you master all of these legal elements, you are in a much better position when you come to the presidency.

Then of course the obvious: you must prepare a programme, a calendar; you must sit down and analyse scenarios well in advance. You should also negotiate coordination principles between the political level and the civil service and between you capital and Brussels because if you have don´t put those coordination principles in place before, then there is no chance at all that you will be able to put them in place during the presidency. The presidency is a rollercoaster and it is really going very fast so when you are on it, you cannot begin preparations.

You should also prepare for one thing that is sometimes forgotten. Look at the internal political situation in all the twenty-seven member states in advance. Let us say that there are national elections in one of the member states. You should know about that and you should know that this may break or make a deal in the Council – it could postpone discussions two weeks until after the elections. Or if you know that there is a fight going on in one of the member states between, just let us say, the Prime Minister’s Office and the Foreign Ministry (this is of course only a hypothetical scenario), it is important to know about those things in all the twenty-seven member states. Things such as these matter more than you may assume.

Next comes the coordinational part. You need to coordinate many dimensions at the same time – horizontally, between countries, obviously between the EU institutions, between the parties and political interests. You must also coordinate between policy areas so that your presidency has a cohesive feeling to it. Let us say that in a given week in COREPER you have three different dossiers that you want to bring to conclusion, but of course you cannot have that done on time without proper coordination. You need to coordinate between various policy areas so that they have a steady flow of things to discuss. You should also discuss with your national Parliament and with the domestic public and press.

The feeling that the presidency is a team exercise for the whole country is an issue of national pride and it is an issue of national gathering and rallying up behind a certain set of ideas. And that is why it is very useful to have a feeling of the basic, let us say, keywords for your presidency that are accepted also by the political opposition back home, because what you cannot afford during the presidency are political turmoils in your own country.

Then the next thing to remember is the vertical coordination. I would not say that is being neglected all the time, but do not forget to prepare early for this. The vertical coordination concerns the coordination between the three levels in Brussels – the working party level, the COREPER level and the Council proper level. This coordination is very important and needs to be paid due attention when a new treaty comes into force, because, in two vital areas, foreign policy and the European Council itself, this cooperation can be easily broken, this line of command between a national responsibility at COREPER and working party level and the person responsible on the European level. So you need to establish very good coordination and here I can be very blunt and say that when we were new members of the EU some fifteen years ago, this is the area where we failed. I would say that we were not very well organized our first five years as a member state in the vertical coordination. You may take it for granted and say that this coordination is automatic, but it is not. You need to work on it and you need to make sure that between the political level at the Council proper and the two civil servants levels, there has to be a hundred per cent agreement on what are the objectives, the red-lines, points of agreement and disagreements, and so forth.

It might seem that when I say that we were not absolutely successful that we failed in the sense that the civil servants agreed to a lot of things and then the Ministers said: “No, what have you done? This is unacceptable!” But the truth is, the opposite thing actually happened. The civil servants were afraid in agreeing to deals but when the things came to the Ministerial level, the Ministers would typically say: “Well, I do not have a problem with this – why cannot we find a compromise?” Good coordination between the civil servants and Ministers is simply crucial.

Let me conclude by a few more remarks on how you prepare for a presidency of the EU. First of all, you must not forget to adequately prepare the Ministers. Ministers do not like to be put in a school bench as they, of course, like to appear as if they know everything. In Brussels, however, their knowledge might be inadequate as they have been sitting at the table in the chair of an ordinary member, but not in the chair of the president. There are two things that change quite dramatically – one is general and the other one is very typical, very specific. The general thing that changes is that you have to change your attitude when you sit in the presidency chair – you have to really be able to reach compromise all the time and therefore you have to know very well beforehand on what are the red lines. The second thing, the specific one is in the code decision procedure, the conciliation committee. The final stages of presidency of my country will come at the fall of 2009 and therefore we will have many code decision dossiers on the table. The Czech presidency at the beginning of 2009 and the French presidency of 2008 will be in the end of a legislature with a lot of dossiers on the table and with a lot of things to finalize and therefore there will be quite a high possibility for a lot of conciliations. As you know, the conciliation committee where twenty-seven members of European Parliament and twenty-seven members of Council sit together in a room is a little bit like electing a Pope. It is a closed room; no-one gets in and then after two days of intensive negotiations. The setting has a very, very strange logic to it, because when the treaty fathers devised the code decision procedure and the conciliation face, they thought that it would be Ministers sitting in for the Council and then members of Parliament from the Parliament side. Quite soon, however, after the Maastricht treaty came into force, everyone realized that it was impossible for the Ministers to sit in for such long meetings, so, instead, they were allowed to be represented by the COREPER ambassadors, but with a notable exception that the person in the chair on the Council side should be the Minister. This means, my dear friends, that in a room of fifty-four tough negotiators, fifty-three of them have been there before. Namely all the twenty-seven parliamentarians and the twenty-six of the twenty-seven on the Council side; the only person who is totally new to the negotiations in the room is the Minister. The reason for this is that every negotiation up to now had the COREPER ambassador present, not the Minister himself or herself, but now, suddenly, the Minister comes into the room and is supposed to lead the negotiations. This is not easy at all, so prepare for this and prepare quite well in advance. Ministers like to be in the limelight but Ministers do not like surprises. It is therefore necessary to prepare also at the political level. I will stop here, thank you very much.

Eoin O'Leary

Thank you Monika and thank you Vice Prime Minister a lot for your introduction. Much of my thunder has been stolen by hacking here that has covered many of the points. I suppose I will just a little bit rub myself. I was the Head of the European First Division in the Prime Minister’s Office in 2004 and I was the Deputy Head of that division during the 1996 presidency and so I have quite a bit of presidency experience at that level.

Looking up presidencies, there are very obvious advantages for a small country like Ireland and a larger country like the Czech Republic stemming from the presidency of the EU. It gives you an improved standing in the Union and in the world. If you manage the presidency well, it gives you increased access – it is not very often that a Prime Minister of country like Ireland, for instance, will get to meet the President of Russia as an equal to talk about the full Europe-Russia relationship. It also builds the skills of politicians and administrations. It exposes your entire political system to running the European Union for six months and that skill will be very useful. It leaves restitution within the system. It gives you real chance to shape the European agenda, provided, of course, that you are willing and able to make compromises. I will come back to that later on.

The risks of a presidency are that if there is a poor performance, it will draw tremendous attention. And no matter how well you prepare, no matter how well you have your staff ready to do the business, mistakes no occur. I would like to stress that there is no perfect model for preparing for presidencies. The important thing is to build on your own politics and to bring out the best you have. As you know, every country has its own way of doing things and the important thing is to harness the ability of your national administration and of your national political system to a good presidency. I think, however, that there are a number of useful pointers to the organization of a successful presidency.

The first absolutely essential element is full political commitment. Your Prime Minister and your Ministers are going to be chairing meetings – therefore it is absolutely essential that you are fully briefed and fully politically committed. Our Prime Minister was the first Prime Minister to chair the enlarged EU, because the EU actually enlarged on the first of May, 2004, so our second European Council was the first full-European Council up to that and the accession states attended as observers, so you had twenty-five heads of states and many of them recently elected, and twenty-one official languages. One little practical thing that he did was that he got somebody to find out how names of each Prime Minister and each Foreign Minister were pronounced in their own language. These things are very important, because they show that you made an effort to get to know the person’s personal circumstances and so on. We had a particularly difficult presidency as we decided to tour all the capitals of the enlarged EU, in order to send out a lear signal that we will not be the first member state to abandon visiting of capitals. What that meant in terms of the commitment was that from 1st May to the end of June, our Prime Minister visited twenty-seven member states, he did the EU-Russia summit in Moscow, the EU-Japan summit in Tokyo, the EU-Latin America summit in Mexico, the EU-US summit in Dublin, and he did the EU summit in Savanna, Georgia, and you can imagine the physical strain of that. It also takes tremendous commitment at all levels of the political system.

It is also essential that the government speaks with one voice and that everybody gets the same message. The media will make the story if you give it to them, so it is very important that everybody is fully briefed before they interact with the media. John Lennon, my colleague, wrote to every Minister and built a relationship with every member of the European Council – that meant that he visited most of them, in the run-up to the two years presidency, he rang or contacted every member, every head of state, in the first two months to talk about the constitution, and then, in the run-up to the presidency, he visited them. It is very important when you are running a presidency to show respect to all equally. Every country has its key issues, its core issues, and it is very important that they are treated with respect. I think the Czech Republic and Ireland will appreciate that particularly, being smaller countries. It is very, very important that every member state concerned and is dealt with in an understanding way. There were little things that particularly the member states wanted and we were very careful to treat those fully with respect and, of course, that paid off in the final run-up.

It is obvious that you will seek to put your best people in the important jobs, and to put them in as early as possible. We in Ireland tried to get everybody into their job eighteen months in advance of the presidency. Of course sometimes people have to be moved, people have family circumstances, people get promoted, people get sick and so on, but, as a rule, it is a good one as it gives them a year to cover the ground, and to prepare for chairing a working group or chairing the Council formation or whatever. It is important that every level people are well organized – cold coffee being served can be as damaging as the fact that you did not cover the agenda, because people will feel that they are not being treated well. In the Department of the Foreign Affairs we have a long tested practice where we have two groups: one is a policy group that prepares the policy portfolios for each working group and each Council Minister and one is a logistic group that does these things like sponsorship and caring for participants.

A special training on how to chair working groups is very important. Chairing is different from attending. There can be many unpredictable events occurring during your presidency, but you can prepare for chairing of issues that will likely come up well in advance.

The permanent representation in Brussels is a critical institution in the management of a presidency. We have, over the years, depending on the topic, actually sent officials to Brussels for the entire presidency. In 1996 we sent an Official dealing with the European affairs at the Department of Justice, because the fight against crime was the central issue of the presidency – we sent him to Brussels for the entire presidency. If the centre does that, that is the system working and if you pre-work well, it will work well, it can then concentrate on the key priorities, and obviously, on details, if necessary. Well, the key thing for the centre, thinking my view, is to concentrate on the outcome of two or three events of the presidency, and the two European Councils will be central for that, as well as the two or three interactions by the Prime Minister with the European Parliament. What is absolutely essential is that there are good communications, both at the centre and between the centre and the permanent representation and between the various Ministries. In the Irish system, the Ministers are obviously kept in touch – we have regular Cabinet meetings on Europe, we had a Senior Officials Group which had the key EU Officials from the Prime Minister’s Office, the political director, the Director of European affairs from the Foreign Ministry, and the key EU Officials for Agriculture, Finance, Justice and Enterprise, Trade and Employment, and they met every week. Once a week, we got to identify the important points and potential problems.

The other key relationship is at the permanent representation in Brussels. You need a permanent representative, advising you on what sort of things were causing problems six months back. In the run-up to a European Council, people will say that a reference to this conference or that strategy is absolutely critical and if you go back three weeks later to what is the European Council’s conclusions, , it might be different, so you need very tight drafting groups who are able to take control of the agenda. A key point to remember about communications is that if inner communication are poor, your communications with the outside world will be terrible. Always remember that if you are not communicating internally well, the message that will be given out will be a mixture of static and confusion – and that is what will be reported by the world media.

It is equally very important for a presidency to be seen to be impartial. If a presidency is seen to be pushing its own point of view too openly, there will be a reaction – you will find that other member states will take that view with doubt and will not trust you to do the deal. In that case the member states will just say: “we are not ready to agree with it, and so, if you want to push forward a dossier, you have to be willing to compromise again.”

Another key thing is to keep hold of the initiative. As a small member state, your resources will be stretched, and you will have helpful offers from other member states. If you will want to manage the presidency, however, I would advise strongly that you keep hold of the initiative, for instance of the document issues or of the issue of what the presidents say. Make your room for your own judgement; some people would for instance want you to call emergency councils, others something else, but it is you who have to make that decision on your own at the end of the day. Sometimes it is easy, especially when everybody wants the same decision, but sometimes it is a finely balanced decision; you need to keep your ear to the ground, you need to keep your ear to the ground, at every level you need to be in touch with Officials’ and Prime Ministers’ Offices. Do not assume that everybody out there is going with your agenda – people have their own agendas, and it is better to find out about that a week before than to have it landed on the table of the Council and to have to deal with it there.

Build relations with European Commission at every level; we were fortunate to be able to have good relations with the Commission and we had built relations with every Commission Official. Do not forget also the Council Secretariats. People tend to think that it is a lesser body or whatever, but the Council Secretariats are the people who set the agendas for Councils and they are very, very important. We spent a lot of time dealing with them, we brought them to Basel, and we he had meetings with the key Ministers and others. The one thing I would advise is to agree as much as possible in advance. As you know, we are twenty-seven member states and it is very hard to get agreement at the Council. Therefore do not assume that silence is consent and try to get find agreement on as many topics as possible well in advance.

One last point: the European Parliament is your first public interaction and your last public interaction as a presidency and if the European Parliament feels it has not been treated with respect, they will make that very clear to the world at large. So when your P.E. groups come to your capital, they should be met at the highest level and so on. And finally then, people mind all the time what are the headlines, so it is vital for you to decide what do you want the people to remember about your presidency. That is absolutely critical. Personal relations are critical at every level, the Prime Minister level in particular and they need to be built and developed. I am sure your presidency will be a wonderful success. Thank you.

Charles Fries

Osobně jsem prožil jako diplomat už tři předsednická období Francie v Evropské unii (1989, 1995 a 2000) a vzal jsem si z nich několik ponaučení. První francouzské předsednictví začalo až ve druhé polovině roku 1989 a, jak si dobře vzpomínáte, toto období bylo spjato s pádem Berlínské zdi, zhroucením komunistických režimů ve střední Evropě, Sametovou revolucí ve vaší zemi. A tak si francouzské předsednictví vzalo ponaučení, které bylo před chvílí zmíněno švédským mluvčím, a to že dobré předsednictví je takové, které umí improvizovat. A protože v červenci 1989 jsme nemohli předvídat úžasnou revoluci, ke které se schylovalo v těchto zeměpisných šířkách, prezident Mitterand velmi rychle zorganizoval jednání v Paříži, večeři s dvanácti tehdejšími představiteli států a vlád, aby sladil reakce Společenství. V té době to ještě nebyla Evropská unie, ale pouze Evropské společenství. Bylo třeba sladit reakce před evropským summitem ve Štrasburku z důvodu této velké politické a demokratické transformace.

Vzpomínám si také, že v roce 1989 byla jedním z velkých témat francouzského předsednictví sociální Evropa a prezident Mitterand chtěl, aby na prosincovém zasedání Evropské rady ve Štrasburku byla bezpodmínečně podepsána Sociální charta. Jedenáct států bylo pro a jeden byl proti. Byla to Anglie paní Thatcherové. Abychom mohli vyřešit tento nesoulad, zapojili jsme svou představivost. Je přece třeba umět improvizovat, což jsme učinili uspořádáním večeře u příležitosti pádu Berlínské zdi. A podle toho, co je mi známo, to bylo poprvé, co byla uskutečněna procedura „opting out“, kterou bylo Anglii znemožněno připojit se k Sociální chartě. A konstatuji, že procedura „opting out“ je stále využívána a byli jsme jejími svědky i minulý týden na evropském summitu v Lisabonu.

Ale zažili jsme ještě dvě další předsednictví – jedno v první polovině roku 1995, což bylo trochu obtížné předsednictví, protože bylo spjato s prezidentskými volbami ve Francii. Ty měly za následek nevyhnutelné dvouměsíční zpomalení francouzského předsednictví, protože prioritou bylo najít hlavu státu. Další předsednictví bylo ve druhé polovině roku 2000 a tam se jednalo také o nelehkou situaci, protože hlavním cílem bylo uzavřít vyjednávání o Niceské smlouvě. Stanovili jsme si tento obtížný cíl a upřeli svou pozornost k jádru mocenských vztahů v nitru Evropy. Příští rok, ve druhé polovině roku 2008, to tedy bude po čtvrté, co zažiji předsednictví Francie Evropské unii.

Jsem velmi rád, že žiji v Praze. Také proto, že francouzský prezident Nicolas Sarkózy si přeje mít velmi dobré a silné vztahy se všemi zeměmi střední Evropy, a především s Českou republikou. To byl také cíl českého ministerského předsedy Topolánka při návštěvě Francie před dvěmi týdny. Sám pan Sarkózy by měl navštívit Prahu do konce příštího léta. Myslím si, že následování francouzského předsednictví českým stanoví zcela výjimečnou příležitost k posílení vzájemného česko-francouzského dialogu ve všech oblastech a na všech úrovních. Je zřejmé, že budeme chtít úzce spolupracovat ruku v ruce s českými přáteli a také samozřejmě se švédskými přáteli, abychom společně připravili program na osmnáct měsíců. Myslím si také, že máme zájem uspět při francouzském předsednictví v roce 2008, protože to příští se bude konat až v roce 2022.  Intervaly mezi předsednictvími v letech 1989, 1995, 2000 a ještě i 2008 byly poměrně pravidelné, o tom, kde budeme v roce 2022, nechci spekulovat.

Vrátím se tedy, po tomto úvodním slovu, k jádru dnešní debaty. Jak můžeme zorganizovat za co nejlepších podmínek na státní a vládní úrovni úspěšné předsednictví? Já bych rád dal velmi jednoduchá doporučení, která už ostatně byla řečena skvělým způsobem mými švédskými a irskými kolegy. První doporučení pro úspěšné předsednictví je dobře se připravit. Myslím, že úspěch předsednictví závisí ze sedmdesáti, osmdesáti procent na dobré přípravě, jinak řečeno na dobré organizaci. Naprosto souhlasím také se švédským státním tajemníkem, který říká, že úspěch předsednictví závisí také na troše štěstí. A toto štěstí se nedá předvídat. Dobrá organizace administrativy pro všechna francouzská předsednictví (1989, 1995, 2000 a bude tomu tak i v roce 2008) spočívala v ustanovení jednoho generálního tajemníka předsednictví odpovědného premiérovi, jehož všeobecným posláním je připravovat francouzské předsednictví z administrativního, logistického, finančního a rozpočtového pohledu. Stejně tak tomu bude v roce 2008 s generálním tajemníkem odpovědným panu premiérovi s panem Claudem Blanche-Maisonem, který bude mít tým čítající přibližně deset lidí. Vím, že podobně tomu bude v České republice, kde to bude další odpovědnost Jany Hendrichové. Stejně tak je předpokladem dobrého předsednictví i dobře zorganizovaná spolupráce mezi ministerstvy pro projednávání základních témat.

Je zřejmé, že jedna země nemusí hovořit v Bruselu pouze jedním hlasem. Ve Francii máme už více než padesát let orgán, který se nazývá Generální sekretariát pro evropské věci, který spadá pod premiéra a který je pověřen každodenně odesílat pokyny našemu stálému zastoupení. Je velmi důležité, aby to byla stále stejná zpráva, kterou šíří; o které jedná dopravní rada, výzkumná rada, ekonomická rada nebo rada zahraničních věcí. Je třeba vyhnout se nesouladu, protože si myslím, že ten ubírá na věrohodnosti země u jejího partnera. Před několika lety jsem to viděl během jednání o rozpočtovém balíku. Jednalo se o rozpočtovou dohodu, finanční perspektivy na období 2007–2013. Bylo to velmi obtížné, ale myslím si, že jsme uspokojivého výsledku dosáhli tím, že jsme usmířili postoj francouzského ministra financí. Ten přirozeně chtěl, abychom co nejméně utráceli, ale na druhé straně jsme měli francouzské ministry, kteří chtěli z rozpočtu co nejvíce čerpat – ministr zemědělství, ministr regionálního rozvoje, ministr dopravy, ministr vědy a výzkumu. Ti samozřejmě chtěli z evropského rozpočtu co možná nejvíce. A za těchto okolností musíte mít velmi silnou politickou podporu zajištěnou premiérem a jeho týmem, aby byla francouzská zpráva jednotná u všech partnerů a ve všech ministerských radách.

Myslím si, že potřebnost této soudržnosti je ještě silnější, mluvíme-li o předsednictví. Ze zkušeností z minulých období víme, že je velmi důležité pro francouzské předsednictví v příštím roce stanovit malou skupinu politiků utvořenou z hlavních spolupracovníků čelných vládních představitelů, tzn. poradce prezidenta republiky, poradce premiéra a poradce ministra pro evropské záležitosti, stejně jako třech stálých zastupitelů v Bruselu. Je třeba, aby tato malá skupina byla pověřena respektováním jednoty francouzské zprávy ve všech velkých evropských složkách.

Posledním bodem pro zajištění dobré organizace francouzského předsednictví, což bylo dobře zdůrazněno irským kolegou, je mít vztahy založené na důvěře mezi výkonným hlavním městem a stálým zastoupením. Během předsednického období je opravdu více než jindy na stálém zastoupení, aby připravovalo kompromisy a aby mělo co nejsprávnější vizi o poměru sil uvnitř Rady, abychom nejlépe věděli, kde je Komise a kde je Evropský parlament. Jsou to francouzští poradci stálého zastoupení, kteří budou během francouzského předsednictví předsedat skupinám, výborům Rady, a bude to stejné během českého předsednictví. Během období předsednictví je velmi důležité, aby ministerstva v  Paříži a ministerstva v Praze nechala autonomii francouzskému nebo českému stálému zastoupení. Je třeba, aby politické nástroje přicházely přirozeně z Paříže nebo z Prahy podle toho, máme-li francouzské nebo české předsednictví. Potom ale budete důvěřovat týmu stálého zastoupení, protože je to ono, kdo nejlépe ví, co je možné k získání konečné dohody. To je tedy moje první doporučení vzešlé z mých nevelkých zkušeností.

Druhé doporučení pro zajištění úspěšného předsednictví je, že dobré předsednictví musí nejdříve a především sloužit Evropské unii. Nejdůležitější je úzce spolupracovat se všemi institucemi společenství, přirozeně především s Komisí a s Evropským parlamentem.

Z tohoto pohledu si vážíme Němců a jejich posledního předsednictví z prvního pololetí roku 2007, které pro nás bylo opravdovou prioritou – tím jen připomínám 90 německých ministerských návštěv ve Štrasburku nebo v Bruselu a paní Merkelovou, která se přemísťovala čtyřikrát, aby se sešla s Evropským parlamentem. Myslím si, že je to pro nás opravdu odkaz a tento úspěch nás inspiroval pro naše vlastní předsednictví.

Zároveň je dost důležité naslouchat během předsednictví svým partnerům. Úplně hlavní je, a to už bylo řečeno mými švédskými a irskými kolegy, aby všichni ministři mohli před začátkem předsednictví odjet do hlavních měst Unie, aby dobře poznali svého partnerského ministra, jeho očekávání a aby předešli možným obtížím. Dobré předsednictví je stroj na navrhování a na dělání kompromisů, někdy to trochu připomíná „svou vlajku do své kapsy“.

A nyní bych rád zmínil několik příkladů, které jsem zažil před několika lety, když jsem pracoval v Paříži. Jedná se o dvě situace z britského předsednictví v roce 2005, resp. druhého pololetí roku 2005. Cílem britského předsednictví bylo uzavřít rozpočtový balík na období 2007–2013 a vy víte, že během těchto finančních vyjednávání měli Britové potíže trochu zvláštního rázu. Bylo dvacet šest zemí, které chtěly znovu projednávat britský neúspěšný návrh a pouze jedna, která byla proti a stála na straně britské delegace. Myslím, že to bylo kafkovské, můžeme-li použít tento termín, pro britského premiéra pana Blaira. Velmi dobře jsme viděli nesoulad mezi opozicí v britském předsednictví, které by mělo hledat dohodu, a britskou delegací zastoupenou panem Brownem, která chtěla znovu projednávat britský neúspěšný návrh. Myslím, že zde je to velmi význačný příklad předsednictví, které na sebe umělo vzít odpovědnost a které umělo vnutit své vlastní zemi důležitou oběť. Oběť, která byla uvítána všemi partnery Velké Británie v roce 2005. Ocenili jsme odvahu premiéra Blaira, který se dokázal s panem Brownem dohodnout na znovuprojednávání návrhu. K takové dohodě došlo poprvé za dvacet let fungování mechanismu.

Rád bych zmínil také opačný příklad britského předsednictví, kde podle mého názoru příliš dlouhou dobu převládal národní přístup nad přístupem předsednictví. A to v oblasti vztahů mezi Evropskou unií a Tureckem. Možná si vzpomínáte, že v červenci roku 2005 Turecko podepsalo protokol, který nazýváme Ankarským protokolem a který spočíval v rozšíření celní unie mezi Evropskou unií a Tureckem i na deset nových členským států. Ovšem při podpisu tohoto protokolu vydalo Turecko prohlášení, ve kterém stálo, že jeho podpis neznamená uznání Kypru. A toto vytvořilo velký problém uvnitř Evropské unie, protože spousta zemí včetně Francie řekla, že je přeci divné začít za několik týdnů vyjednávat se zemí, jako je Turecko. Se zemí, která otevřeně deklaruje, že neuznává jednoho člena rodiny, jednoho člena klubu, ke kterému se chce připojit. A tehdy několik evropských zemí – Kypr, Francie a spousta dalších – požadovaly tvrdou reakci Evropské unie ohledně tohoto bodu. Jenže britské předsednictví nechtělo postupovat tvrdě ze strachu, že si pohněvají Turecko. A tak mezi koncem července 2005 a 3. říjnem 2005, což je datum zahájení jednání s Tureckem, jsme přihlíželi stále silnější dramatizaci, křečovitému stažení pozic z obou stran uvnitř Unie a rovněž ve vztahu s Tureckem. Proč? Protože Londýn chtěl brát ohledy na Turecko a Britové se domnívali, že je třeba co nejjemnější reakce na toto téma, což zapříčinilo zatvrzelost, netrpělivost a situaci, kterou nakonec tak jako tak Turci špatně snášeli. Protože jednání byla zahájena 3. října v noci, pan Gül, tehdejší ministr zahraničních věcí, očekával na letišti v Ankaře telefonát na svůj mobilní telefon, jestli může vzlétnout a letět do Lucemburku, aby konečně zahájil vyjednávání. Myslím, že zde máme příklad špatně vedené situace. Nepodceňuji obtížnost britského předsednictví, které usmiřovalo evropské zájmy a zároveň bralo ohledy na Turecko, ale myslím si, že Londýn přijal v této věci během velmi dlouhé doby britský , a ne dostatečně evropský postoj. To vedlo k situaci, která byla pro Turecko poněkud ponižující. Datum 3. října 2005 bylo známé již od prosince 2004. Věděli jsme tedy deset měsíců, že opravdová vyjednávání s Tureckem začnou 3. října 2005 a myslím si, je to pouze moje osobní domněnka, že jsme zahájili jednání s Tureckem v těch nejhorších podmínkách.

Abych nemluvil kriticky pouze o svých britských přátelích, chtěl bych uvést příklad, který se odehrál za doby francouzského předsednictví, kdy, domnívám se, jsme také měli potíže s kompromisem mezi národními a evropskými zájmy. Jako příklad bych chtěl zmínit vyjednání o Niceské smlouvě. Víte, že Niceský summit trval velmi dlouho, myslím, že to byl rekordní summit v evropské historii, protože trval déle než čtyři noci. A proč byla tato vyjednávání tak těžká jak během předešlých týdnu, tak při Niceském summitu? Protože jsme se těmito vyjednáváními dotkli jádra moci – kolik hlasů v Radě, kolik komisařů, kolik evropských poslanců – a je zřejmé, že zde s tím každá evropská země počítá a chce pro sebe co nejlepší možný výsledek. Myslím, že se vyskytl jeden doplňující faktor, díky kterému byla vyjednávání ještě komplexnější – stav politické kohabitace ve Francii. V té době jsme měli pravicového prezidenta republiky pana Jacquese Chiraca a levicového premiéra pana Lionela Jospina. A jednou z nejobtížnějších otázek tohoto vyjednávání bylo, zda udržíme francouzsko-německou rovnováhu uvnitř Rady. Spousta zemí v té době (v roce 2000), a byl to také příklad Německa, chtěla, abychom změnili pravidla této hry a abychom přešli v budoucí smlouvě na dvojitou většinu, která je teď pravidlem. Francie nechtěla s tímto bodem hýbat, protože ani pan Chirac ani pan Jospin nechtěli riskovat tuto změnu ze strachu, že budou podrobeni kritice ze strany svého protivníka. Takže pan Chirac se obával kritiky pana Jospina a naopak pan Jospin se bál, že bude kritizován panem Chiracem. Trvali jsme tedy až do konce na tomto stanovisku, které mělo svou politickou logiku, jež se zapsala do historie. Ale toto stanovisko zapříčinilo, že vyjednávání v Nice bylo extrémně obtížné. Tím, že jsme chtěli trvat na tomto bodu, museli jsme učinit spoustu ústupků v jiných tématech a přistoupili jsme k jednáním trochu jako obchodník s koberci, když jsme vyjednávali počet evropských poslanců a počet hlasů pro takovou a takovou delegaci. Tato vyjednávání trvala čtyři noci, vyjednávání, která nakonec nepřinesla uspokojivé výsledky, protože jsme velmi brzy znovu zahájili debaty na téma institucí v rámci Evropské ústavy, nyní  Reformní smlouvy, a zároveň velmi obtížná jednání s Německem. Vzpomínám si, že v týdnech, které předcházely Niceskému summitu, vždy když jsme mluvili s Němci, jsme se této otázce vyhýbali. Němci nám vždy říkali, že jednání o paritě hlasů uvnitř Rady mezi námi nebude vytvářet problémy. Fakt, že Francie byla křečovitě stažena, a potíže s Německem měly za následek, že vše bylo velmi komplikované a že jsme se dostali do situace, která byla neuspokojivá.

Věřím, a to bude závěr, který vyvozuji z těchto tří příkladů, že dobré předsednictví je takové, které jedná ve sjednoceném duchu. Dobré předsednictví je to, které vytváří konsenzus, které vyústí v kompromisy a které pracuje ve všeobecném evropském zájmu. Je velmi důležité vyhnout se tomu, aby se na pořad dne dávala témata, která rozdělují. A zde, jestli mi dovolíte, bych chtěl příštímu českému předsednictví přátelsky a vřele doporučit, v souvislosti s určitými tématy vyvolávanými českým tiskem, že není rozumné chtít otevřít téma směrnice o službách během českého předsednictví. Je to otázka, která byla velmi konfliktní v letech 2005 a 2006 a která hluboce rozdělila Radu a Evropský parlament. Věřím, že jestli chceme jednat v evropském sjednoceném duchu, je velmi riskantní o tomto tématu znovu mluvit. Ostatně dodávám, že tato směrnice stále ještě není transponována ve všech dvaceti sedmi členských státech. Má být transponována do roku 2009. Dále bych chtěl zmínit, že má-li být téma znovu projednáváno, musí Komise podat návrh. Ale Komise znovu takový návrh nepodá, především proto, že má za úkol vytvořit první zprávu až do konce roku 2011. Připomínám tyto prvky procedury, protože se domnívám, že pokus znovu otevřít toto téma v příštích měsících za českého předsednictví může znesvářit vztahy v Radě, a nemyslím si, že je to dobrý krok, pokud chcete, aby vaše předsednictví bylo úspěšné. Říkám to přímo a doufám, že můj vzkaz bude jasný.

Francouzské předsednictví v roce 2008 bude posledním předsednictvím v plném výkonu, protože si přejeme, aby nová smlouva vstoupila v platnost 1. ledna 2009. Myslím, že pan Mora velmi dobře vyhodnotil české hledisko týkající se vstoupení nových institucí v platnost. Uvidíme, jak se to vyvine. Prezident Sarkozy minulý týden vyjádřil přání, aby se předseda Evropské rady velmi rychle ujal své funkce od začátku roku 2009. Všechno bude záležet na procesu ratifikace. Tato smlouva začne platit 1. ledna 2009, pokud ji v průběhu roku 2008 schválí všech dvacet sedm členských států. A my bychom chtěli, aby se tak stalo. Ale je samozřejmě velmi brzy na to, abychom měli jistotu. Francie připraví ustanovení nových institucí společně s příštím českým předsednictvím, ať už to bude předseda Evropské rady, budoucí vysoký zastupitel, a připraví také otázku strukturované spolupráce v záležitostech obrany. Myslím si, a to zde již bylo řečeno, že dobré předsednictví je to, které zajišťuje kontinuitu práce institucí – je to ve francouzském i českém zájmu. Domnívám se, že program českého předsednictví bude z velké míry záviset na tématech, která budou projednávána francouzským předsednictvím, i těch, ke kterým nebudeme moci nalézt řešení. A to samé platí pro Francii. Zpracování francouzských podnětů bude záležet na způsobu, jakým si je Češi přivlastní. Budou to totiž oni, kdo bude zodpovědný za zajištění kontinuity. V každém případě jsem přesvědčen, že zde bude panovat solidarita mezi těmito dvěma předsednictvími, protože jsou zde silné francouzsko-české tendence směřování ke stejnému cíli. V  příštích měsících budeme pokračovat v našem dialogu, protože jsou zde i citlivější témata, především budoucnost zemědělské politiky. Francouzské předsednictví se připravuje v Paříži a připravuje se také v Praze. Tudíž francouzské velvyslanectví v Praze mobilizuje své síly, aby tvořilo potřebný rámec tomuto francouzskému předsednictví. Máme v Praze program akcí obzvláště pro pomoc Čechům. Budeme podporovat výuku francouzštiny pro Čechy, protože si myslím, že dobré české předsednictví je také příležitostí pro české úředníky účastnit se jednání v Bruselu. To je důvod, proč se uskutečňuje vzdělávání třinácti set českých úředníků. V programu, který právě probíhá, nás těší silná spoluúčast našich českých přátel. Rovněž paralelně s francouzským a českým předsednictvím zorganizujeme Francouzsko-český ekonomický rok, abychom zdynamizovali naše ekonomické a obchodní výměny. V době francouzského předsednictví plánujeme v Praze a v ostatních částech země velkou francouzskou kulturní událost a velký francouzský kulturní festival. Tento festival budeme pořádat společně se všemi českými kulturními institucemi.

Nuže, končím veškerá doporučení, která jsem vám dal. Jsou velmi jednoduchá a byla již z většiny řečena mými kolegy při předchozích výstupech. Jsou to rozumná doporučení a právě rozumná doporučení jsou často  těžko realizovatelná, protože každé ministerstvo se chce pokusit jít co nejdále, aby posílilo svou národní agendu. Myslím si, že předsednictví je vždy uchvacující zkušeností. Já jsem si z něj vzal ponaučení, že předsednictví je občas frustrující, protože po dobu šesti měsíců máme podstatně méně svobody. Během šesti měsíců je třeba myslet a jednat evropsky a jakmile se vychýlíte z této evropské linie, vaši partneři a tisk se na vás vrhnou. Je to zpráva, kterou my sami chápeme, a domnívám se, že to bude zpráva, kterou přijmou i následná předsednictví. A jak již řekl pan Mora, věřím, že program koordinace předsednictví Francouzů, Čechů a našich švédských přátel velmi dobře začal a že  vážnost, s jakou se naše tři země angažovaly při jeho přípravě, je dobrá pro budoucí úspěch těchto předsednictví.

Jana Hendrichová

Dobrý den, vážené dámy a pánové. Úvodem bych chtěla poděkovat organizátorům za uskutečnění tohoto semináře, kam byli pozváni významní účastníci ze zahraničí, ze zemí, se kterými již úzce spolupracujeme. Mohu teď jenom ocenit vysokou úroveň jejich vystoupení, která předcházela.

Není v žádném případě v mých možnostech reagovat na všechno, co bylo řečeno, spíše se soustředím na to, co se týká přímo agendy, kterou vykonávám v týmu místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, a to je organizační příprava předsednictví. Pokud by bylo možné se ještě časově vrátit k některým věcným aspektům, je tady pan náměstek Mora, který má na starost věcnou přípravu předsednictví, a následně budou další části semináře, které budou dále specializované a ve kterých se dozvíte konkrétní informace z oblasti komunikace a také z oblasti působnosti v Bruselu.

Já se především zaměřím na otázky koordinace předsednictví, logistické a organizační. A to na akce, které se budou konat na území České republiky v průběhu předsednictví. Zmíním se krátce o věcech komunikace a také o věcech financování a veřejných zakázek. Toto vše je v kompetenci našich útvarů.

Jak bylo již řečeno na začátku paní Pajerovou, administrativní zajištění je jednou z klíčových věcí úspěchu předsednictví. Proto se administrativní struktury pro centrální zajištění předsednictví vytvářejí od začátku tohoto roku. Je již samozřejmě na co navázat z let minulých nebo přinejmenším z roku předcházejícího. Od začátku roku funguje Výbor pro Evropskou unii na vládní úrovni, kde se scházejí ministři, kteří diskutují o aktuálních otázkách evropských problematik a přípravy předsednictví. Kromě toho se pro konsolidaci pozic schází, a to již tradičně, Výbor pro Evropskou unii na pracovní úrovni. Ten vede místopředseda vlády pro evropské záležitosti, zastupuje ho pan náměstek Mora. Dále se  tohoto předsednického čela účastní i Ministerstvo zahraničních věcí. Scházejí se zde všechny resorty a prodiskutovávají mandáty a pozice k aktuálním tématům, která jsou potom dále projednávaná, jak na pracovních, tak na ministerských úrovních. Z útvarů spadajících pod místopředsedu vlády pro evropské záležitosti se věcnou částí zabývá Sekce pro evropské záležitosti a logistickou částí naše Sekce přípravy předsednictví. Pracovně ještě spolupracujeme s tzv. Centrální koordinační skupinou. Ta se teď schází zhruba jednou měsíčně a projednává konkrétní aspekty organizační přípravy. Kromě toho mezi důležitá koordinační tělesa patří ,,Kulatý stůl komunikace“, který vede pan Karas, ředitel odboru komunikace. Bude o tom jistě řeč i odpoledne. ,,Kulatý stůl komunikace“ probírá jednak otázky komunikace s médii a pak samozřejmě všechny možné aspekty přípravy věcí jako logo předsednictví a jeho uplatnění, publikace, které budou vydávány pro potřeby předsednictví.

Centrální příprava spočívá také v jistém posílení úřadů centrální státní správy a také Bruselu. Rozpočet mohl být připraven již v loňském roce do poměrně značných podrobností, takže jsme se mohli včas přichystat na konkrétní početní nárůsty pracovníků. Proběhla k tomu velice složitá diskuze jak s resorty, tak i se Stálým zastoupením. De facto posílení stavu pracovníků vyplývá z toho, že při předsedání pracovním skupinám, kterých je jenom v tom základním formátu kolem sto padesáti, a bereme-li podskupiny, tak je jich ještě mnohem více, dojde k reálnému zdvojnásobení českých zástupců. Národní zástupce v pracovních skupinách je již dnes. Bude tam tedy předseda a vedle toho národní zástupce. Také se velmi podstatně posílí Stálé zastoupení v Bruselu. Chtěla bych věnovat velikou pozornost spolupráci se Stálým zastoupením, což už poradili předřečníci, a dále využít role, kterou může plnit přímo na místě ve styku s  evropskými institucemi. Z toho důvodu řada předsedů pracovních skupin bude působit přímo v Bruselu. Bude s nimi udržován pochopitelně plynulý kontakt. Nezbytná je i komunikace s národními zástupci v Evropské komisi právě proto, že oni jsou schopni zprostředkovat odborný vhled do některých problematik, které se stanou součástí priorit českého předsednictví.

Finanční zajištění, které bylo již v loňském roce předjednáno, se dodržuje. Velice děkujeme Ministerstvu financí i ostatním úřadům, že nám pomáhají prosazovat, aby příslušné finanční částky byly pro předsednictví k dispozici. To, co je poskytováno ze státního rozpočtu, je jenom jednou součástí celkového financování. Dle příkladů dalších zemí se řada akcí bude konat v regionech. Vím, že i Francie předpokládá pořádání akcí na ministerské úrovni v regionech. Určité financování poplyne i z regionů podle jejich možností a také ze sponzorství. Do jisté míry je financování zajištěno i z generálního sekretariátu Rady EU. Týká se to tlumočení ministerských zasedání na území České republiky a týká se to i pracovních cest. Jedná se o část pracovních cest na jednání v kompetenci Rady EU.

Česká republika se také poměrně důkladně věnuje oblasti vzdělávání, a to prostřednictvím Institutu státní správy na Ministerstvu vnitra, který pořádá specializované semináře k nejrůznějším tématům, negociačním technikám a jiným odbornostem. Toto vše pořádá i v jazycích, které budou po dobu předsednictví nejvíce využívány, tedy ve francouzském a anglickém jazyce. I zde je centrální koordinovaná příprava. Nicméně každý resort má možnost být v kontaktu se svými odbornými partnery v různých členských státech EU, zejména s těmi, jejichž předsednictví předcházelo nebo bude následovat po tom českém.

My jsme v Centrálním koordinačním týmu také navázali řadu kontaktů. Konaly se odborné semináře, které jsme organizovali pro celou státní správu. Zcela nedávno proběhly semináře se Slovinskem a Finskem, kterých se odborníci ze státní správy účastnili ve velice vysokých počtech. Nedávno se uskutečnil velmi úspěšný seminář se Švédskem v oblasti komunikace a s Francií byla uspořádána konference přímo v Paříži, kde mohl být zástupce za každý resort. Mohli jsme tak projednat spoustu užitečných otázek přímo na místě. Toto vše směřuje k tomu, aby český tým byl co nejkompetentnější. Předpokládáme, že tak jak tomu bylo u předchozích předsednictví, uplatní se odborníci ze zahraničí na českých ministerstvech i v  Centrálním koordinačním týmu. Některá vyslanectví projevila už zájem toto sjednat a předpokládáme, že se tak bude dít jak v centrálním týmu, tak i v jednotlivých resortech.

A nyní jenom velice stručný obrázek toho, jak bude vypadat předsednictví na území České republiky. Vláda České republiky se rozhodla, že ze zasedání na ministerské úrovni, kterých v České republice předpokládáme jedenáct, bude v regionech mimo Prahu celkem sedm. Ta ostatní čtyři budou v Praze, protože cílem je učinit předsednictví společnou věcí všech regionů a České republiky jako takové a kromě toho předpokládáme i jistou vazbu na ekonomiku regionů. Očekáváme podporu místní podnikatelské sféry v průběhu samotných předsednických akcí a samozřejmě i organizační podporu, která z regionů může plynout. Domníváme se také, že předsednictví může mít i dlouhodobější efekt na ekonomiku regionů, například na turistický ruch plynoucí ze zemí Evropské unie, a možná nejen z nich. Spolupráce bude také prohloubená například v oblasti investic atd. To je tedy důvodem, proč dělat akce v regionech. Dalším důvodem je samozřejmě i zvýšení povědomí české veřejnosti o významu členství v Evropské unii a významu předsednictví v Radě Evropské unie.

Odpoledne se bude mluvit více o koncepci komunikace, kterou již můžete najít na webových stránkách Vlády České republiky pod odkazem na pana vicepremiéra pro evropské záležitosti. Lze tam také najít další celkem podrobné informace o předsednictví včetně té nejnovější verze připravovaných priorit, jak již bylo zmíněno panem náměstkem Morou. Snažíme se poskytovat co nejvíce informací. Snažíme se i reagovat na podněty z novinářské či širší veřejnosti. Pokud si tedy někdo představuje, že by měla být veřejnost informována lépe, věřte, že to děláme dle možností. Pohybujeme se v řadě aspektů při přípravě předsednických akcí v oblasti veřejných zakázek, takže ne všechno může být zveřejněno hned, tak jak by možná všichni požadovali nebo jak by se domnívali, že by mělo být.

Na závěr bych řekla něco k akcím, které proběhly v nedávné době nebo které jsou bezprostředně připravovány. Můžete tak získat všeobecnou orientaci, kde se asi nacházíme v přípravě předsednictví. Je vyhlášena soutěž na logo předsednictví, které má být základem jednotné identity českého předsednictví. Logem se bude řídit například výzdoba konferenčních prostor, může být propůjčováno různým akcím, které se budou konat jako doprovodné akce předsednictví jak odborného, tak třeba i kulturního charakteru. Vydali jsme koncepci komunikace, která byla zmíněna, spolupracujeme na zajištění architektonického řešení konferenčních prostor, které musí plnit určité parametry, byť se budou vyskytovat v různých regionech. Musí tam být například oddělené prostory pro novináře, musí tam být dostatek pracovních prostorů pro různé delegace členských států, pro Radu Evropské unie, Komisi a tak dále. Prozkoumali jsme podmínky ve všech krajích České republiky, kde je možné uskutečnit předsednické akce a předpokládáme, že v regionech se nebudou konat pouze ministerská zasedání, ale můžou se tam konat i některá pracovní jednání, pokud se tedy příslušný resort s krajem domluví. Z tohoto důvodu už máme určené pracovní kontakty v krajích, snažíme se zprostředkovávat zájem regionů o konání akcí. Samozřejmě pokud se sektory chtějí více orientovat v nabídce krajů, tak i v této oblasti poskytujeme informace. Připravujeme i věc, která tu byla zmíněna jako vhodná ke zřízení, a to určitou formu „vzdělávání ministrů“. Bude se to dít obdobně jako například ve Spojeném království. Připravujeme stručnou publikaci o tom, co budou muset ministři plnit během své předsednické úlohy a bude to rozšířeno i na předsedy pracovních skupin. Zvažujeme vhodnou formu seminářů, zde bychom potřebovali spolupracovat s Institutem státní správy na organizačním zajištění. Věcné zajištění by mělo být zabezpečeno vysoce postavenými představiteli členských států Evropské unie nebo evropských institucí, především Rady EU. Pokud se toto podaří, můžeme uspořádat sérii seminářů, které zřejmě bude nejlépe navázat na fungující Výbor pro Evropskou unii na vládní úrovni. Samozřejmě musíme získat souhlas premiéra a ministrů, takže toto říkám jenom jako věc, o které se jedná zrovna dnes. Na pracovním Výboru pro Evropskou unii bude předběžný návrh diskutován.

Připravujeme k vyhlášení soutěž na webové stránky předsednictví, připravujeme překlady, tlumočení a tak dále. Zaměřujeme se i na sponzorování některých důležitých aspektů organizačního zajištění předsednictví, chystáme na Úřadu vlády i telekonferenci tak, aby bylo možno využít bezprostřední kontakt se stálým zastoupením v Bruselu nebo třeba s  generálním sekretariátem Rady EU. Prostě tak jak je to již zvykem z předcházejících předsednictví. A můžeme toto zařízení využít i pro další sektory, které jím nedisponují.

Toto je jen takový stručný souhrn. Nechci vás zatěžovat organizačními aspekty, možná, že se ještě teď chcete zeptat na některé záležitosti věcné náplně předsednictví.V této chvíli velice děkuji za pozornost.

Eoin O’Leary

Thank you Monika. Essentially what we did was that we pushed the Department of Foreign Affairs in the first phase, where they worked through together with each Department. The first thing you have to do is to set out the colour for your presidency, the two summits, Ministerial meetings, informal meetings in the home country and each member state. You have to remember you have the people working on these topics, so really what you are saying to them is where do you see that working group going, and you do have to put in an additional staff in some instances.

What we tended to do in the Irish system is that for last two presidencies we advanced promotions. We found that very useful. We had a panel for middle-ranking managers and we would appoint twenty or thirty of those people in advance of when they would be due to go to the Ministry of Justice or whatever and send them to presidency job and at the end of the presidency they would move on to the job they initially intended for. That is a practical measure. There will need to be sacrifices that will have to be made, you cannot just work on your domestic agenda. You have to be willing to make some sacrifices on your domestic side. Thank you.

Hakan Jonsson

Thank you Monika. There are three surprises that you need to overcome when you prepare your presidency. The first two have to do with the agenda of the presidency, the political priorities, and the third one has to do with the time that the Ministries and the Ministers can devote to other things.

First on the agenda regarding the priorities of the presidency: the first surprise or the first misconception that you need to overcome is that the presidency is the perfect timing to take out your hobby horses and run your national priorities. I think both previous speakers have been very clear on that.

The second thing you need to overcome is that to a certain extent you do not determine the agenda at all, but it is rather an agenda that is put on the table. And there are different versions of this; I have heard one Finnish Minister say that on the Foreign Policy in their recent presidency, his estimate was that seventy per cent were things that were not decidable as they were decided by things already in the pipeline, twenty per cent were surprises that happened during the presidency (the biggest one was the crisis in Lebanon), and only ten per cent were the things that they tried to put on the table themselves. And then his judgement was, in retrospect, that the seventy plus twenty per cent that the outside world had put on the agenda was the one that were the best, and the ten per cent, that they themselves tried to pursue, ended in failure. There is very much set on the agenda from the outside world, and the part that you do set yourselves, you do not set it in your own interest, you set it in the European interest.

The third thing is to realize the extent to which you have to put national politics and national processes to the side during these six months – this is highly unpopular for Ministers, but it is quite necessary to gear yourselves, to embrace yourselves for six months where your sole focus will be on European affairs. Thank you.

Marek Mora

Já myslím, že nelze než souhlasit se vším, co bylo řečeno. Já už jsem naznačil v  úvodu, že to určitě bude velká výzva pro Českou republiku především v oblasti jakéhosi potlačení národních zájmů a vyzvednutí zájmů evropských. Česká republika má svá jistá specifika. V podstatě od poloviny 90. let jsme neměli ani jednu silnou vládu, vždycky je to taková permanentní nejistota, co bude za rok, co bude za půl roku. V této situaci samozřejmě považuji za nezbytné nějakým způsobem se sjednotit a potřít domácí témata. Vyzvednout témata evropská je o to těžší. Zejména ve chvíli, pokud nemáte velice silnou proevropsky orientovanou vládu, což asi nebude případ České republiky.

Jana Hendrichová

Ráda bych se vrátila k otázce, jak vlastně sektory nebo jednotlivá ministerstva mají spolupracovat a kde najít potřebné kapacity. V této chvíli už jsou řadu měsíců ustanovené tzv. resortní koordinační skupiny na všech úřadech. V letošním roce, kdy došlo k určitému posílení pracovníků, jsme se věnovali zpravidla koordinaci věcí předsednictví. To znamená, že každý resort má jednoho nebo dva pracovníky, kteří mají na starost převážně koordinační záležitosti, nikoliv ty odborné, ti potom zajišťují kontakt s  příslušnými odborníky ve všech možných oblastech. Například Ministerstvo zemědělství má obrovskou oblast nejrůznějších témat, která musí zastřešit. Je tomu tak třeba i u Ministerstva financí, takže toto byl krok velice dobrým směrem. Resortních koordinačních skupin se účastní právě pracovníci vedlejší sekce předsednictví, kteří diskutují o jednotlivých aspektech témat. Nebudu mluvit o nějaké finanční motivaci, myslím si, že to všechno je v dimenzích běžného ohodnocení ve státní správě, takže byť je snaha některých resortů vystavět si specifický motivační systém, tak se nemůže příliš odlišovat od toho, co je ve státní správě běžné. Tu motivaci vidím spíš ve významnosti úkolu předsednictví. Již dnes vidíme, že tito lidé pracují s velikým nasazením, pracují po večerech, o víkendech a tak dále. Jejich motivace spočívá i v tom, že je jim umožněno podílet se na významných tématech předsednictví, na jejich reprezentaci, koneckonců někteří dostanou možnost pracovat v Bruselu, což bude velmi dobré pro jejich budoucnost. Zdokonalí se třeba ve znalosti francouzského jazyka, který je velice důležitý ve francouzských institucích. Také probíhá masivní vzdělávání apod. Toto všechno jsou ty nepřímé motivační prvky, které mohou všechny oslovovat.

Charles Fries

Myslím, že pan Johnson svými čísly skvěle ukázal, že dobré předsednictví je především to, kterému se podaří dokončit úkoly, které se nepodařilo vyřešit předešlým předsedajícím, a že je velmi obtížné opustit při předsednictví národní zájmy. Právě proto jsem dokončil svůj výstup před chvílí slovy, že předsednictví je strhující, vyčerpávající a trochu frustrující, protože se ztrácí národní svoboda. Už není možné hájit své národní zájmy, je nutné myslet a jednat evropsky. Nechci tu dávat příklady, ale všechna předsednictví, která chtěla protlačit silně národní názor a vnutit ho svým partnerům, byla v devadesáti osmi procentech případů neúspěšná. A toto platí pro všechna předsednictví. Předsednictví malé, středně velké, velké země, starého, nového člena – žádná z těchto kategorií neexistuje. Myslím si, že dobrá předsednictví jsou ta, která uspějí tam, kde se ta předešlá nedokázala dohodnout. Je to poněkud nevděčné, ale myslím si, že teprve konkrétní hmatatelné výsledky jsou oceněny všemi partnery, Evropským parlamentem, Komisí a médii.

Druhým velmi pragmatickým bodem je, že pro dobrou organizaci ministerstev v roce 2008 uděláme to samé, co udělala Francie při svých předchozích předsednictvích. Tedy pro všechny funkcionáře, kteří mají na starost jednu skupinu v Bruselu, vydáme „memento“, velmi praktickou i knížku se vším, co je potřeba udělat, aby bylo předsednictví úspěšné, ale také s tím, čeho je třeba se vyvarovat. A ostatně myslím, že to bude dobrý příklad francouzsko-české spolupráce v administrativním plánu, protože jakmile bude toto memento připraveno, mohu ho dát svým českým přátelům, stejně tak jako Češi mohou dát své vlastní plány nám. Dále poskytneme praktické rady, abychom zajistili plynulost mezi Stálým zastoupením a ministerstvy. Před chvílí jsem zdůraznil, že by se nemělo stát, aby experti z ministerstev neustále rušili během předsednictví stálé zástupce, samozřejmě s výjimkou zjevného porušení předpisů. Ale myslím si, že síla předsednictví tkví v síle Stálého zastoupení, tudíž je velmi důležité, aby expert vyslaný Prahou pro asistenci skupině pomáhal českému předsedovi této skupiny a neusiloval o jeho blokování ani se nesnažil říkat, že předseda se nedrží dostatečně linie českého ministerstva v Praze. To samé samozřejmě platí pro Francii a domnívám se, že je velmi důležité, aby tu byl dobrý osobní kontakt mezi českým delegátem a českým předsedou. Moje doporučení tedy je, pokud to bude možné, aby všichni čeští národní delegáti, kteří pojedou do Bruselu během první poloviny roku 2009, mohli jet do Bruselu už dříve, např. při předsednictví Francie, aby navázali osobní kontakt se svým budoucím předsedou. Je to velmi jednoduchá rada, kterou se budeme snažit řídit i my ve Francii. Myslím si, že je velmi důležité, aby tento pracovní vztah byl také vztahem důvěry mezi budoucím českým předsedou a budoucím českým národním delegátem.