Články
Monika MacDonagh-Pajerová - vyjádření k některým aktuálním tématům předvolebního období pro ParlamentníListy.cz
1)Nacházíte na politickém spektru stranu, která stále ctí ideály 17. listopadu 1989?
Pokud si vzpomínáte, naše sny a ideály byly rozsáhlé, odrážely stav ve společnosti, která se konečně osvobodila už z druhé totality ve 20. století.
Politické strany dnešní si osvojily témata, která jsou jim lastní – ODS důraz na zodpovědnost jednotlivce, důsledné odsouzení komunismu i jeho dnešních projevů – posledním příkladem byl zápas o Ústav pro studium totalitních režimů – jediná ODS chápala od začátku, že nejde o boj mezi Pavlem Žáčkem a Jiřím Pernesem, ale že to je zápas o samotnou existenci a poslání Ústavu.
ČSSD klade důraz na solidaritu, která i pro nás byla zásadní, nechápe ale, že nelze slibovat nereálné a to současné vedení dělá.
Zelení přirozeně hájí životní prostředí a lidská práva u nás i ve světě.
Křesťanští demokraté podtrhují rodinu jako to nejdůležitější, na čem náš život stojí.
Kromě komunistů a pravicových nacionalistů všichni chápou potřebu svobody, demokracie a prosperity, která je pro zemi naší velikosti garantovaná poprvé v našich dějinách - členstvím v Evropské unii a v NATO.
2)Jak vnímáte současnou pravo-levou polarizaci české společnosti?
Doufala jsem, že 20 let po Listopadu už nebude pravo-levé vidění tak podstatné a že se programy demokratických stran budou přirozeně posouvat do středu, jak je to běžné v západní Evropě.
Bohužel dědictví komunistického režimu je tíživější, než jsme předpokládali a nutí nás pořád znovu připomínat, že s komunisty se nemluví, že do Večerní univerzity marxismu – leninismu nechodil každý a že oslavné články na Vítězný únor a vedoucí úlohu KSČ ze 70. a 80. let ukazují charakter člověka i dnes. (Zase si pomáhám příkladem pana Pernese, který je zosobněním tohoto problému).
A jelikož současné vedení sociální demokracie zapomnělo, že to byli komunisté, kdo kromě zločinů na celé společnosti také způsobili rozklad a v důsledku zničení sociální demokracie v Československu, uzavírá s nimi tu tiché, tu otevřené spojenectví.
A to nutí nás, středové liberály, podporovat pravici, aby síly zůstaly alespoň přibližně vyvážené.
3)Jaký výsledek voleb si Vy osobně přejete a jaký povolební vývoj by podle Vás prospěl České republice?
Z výše popsaných důvodů doufám ve středo-pravou koalici ODS-TOP 09- VV- KDU-ČSL, příp. Zelení, která zajistí naše směřování proevropské, moderní a uvážlivé. Obávám se, že vláda ČSSD se svým současným vedením by nás vlekla zpět ke kolektivní nezodpovědnosti, pod vliv Ruska a do pasti státního bankrotu. (V sociální demokracii jsou i lidé prozíraví jako Alena Gajdůšková nebo Vladimír Špidla, jejich vliv je však zatím nedostatečný).
4)Co říkáte na způsob, jakým se před volbami projevují či přímo angažují Václav Havel a Václav Klaus?
Osobně jsem ráda, že Václav Havel podporuje Zelené a že by zřejmě v budoucnu podpořil konzervativně-liberálně-zelenou koalici.
Také cítím zadostiučinění z toho, že protievropská, populistická strana pana Macha nemá úspěch, ačkoliv ji velmi podporuje Václav Klaus.
5)Hodláte se v současné době či nejbližší budoucnosti přímo a otevřeně politicky angažovat?
Došla jsem k názoru, že politicky a občansky se mohu angažovat i mimo prostředí politických stran a že mně osobně to více vyhovuje – mám určitý vliv v rámci ANO pro Evropu, v prostředí vysokoškolském a témata, která mě zajímají, mohu zpracovávat jako novinářka…
Tím ovšem nepopírám, že jde o určitou míru nechuti stále s někým a něčím zápasit, což ukazuje na nedostatek odvahy.
Takže všichni, kdo se v demokratických stranách angažují, prodělávají dennodenně souboj s hloupostí a nezdravými ambicemi průměrných, mají můj obdiv.
Uvědomuji si dobře, že bez politických stran demokracie fungovat nemůže, jen mě mrzí, že u nás jsou v tak dezolátním stavu a že já sama nenacházím návod na uzdravení.