Články
Dva osudy z Národní třídy
"Studentské hnutí, tak jak se formovalo od poloviny 80. let, bylo zajímavým způsobem složeno ze dvou proudů – jeden tvořily studentské časopisy a Studentské tiskové a informační středisko, kde se profiloval např. Martin Mejstřík a my ostatní redaktoři, druhý tvořila tzv. Stuha pod vedením např. Šimona Pánka, což bylo skutečně zakonspirované prostředí, které pochopitelně nepublikovalo, ale vytvářelo velmi účinnou síť kontaktů na vysokých školách. Když se tato prostředí propojila zásluhou Jiřího Dienstbiera ml., Marka Bendy, Pavla Žáčka a dalších, vznikla neuvěřitelně propracovaná síť budoucích stávkových výborů na jednotlivých fakultách, která překvapila i nás samé svou rychlostí akce a profesionalitou. Je asi ironií osudu, že demonstrace 17. listopadu 1989 byla jen jednou z činností, které jsme společně připravovali, ty další už s sebou strhla lavina změn po zásahu na Národní třídě."
PhDr. Monika MacDonagh-Pajerová, diplomatka, vysokoškolská učitelka, narozena 8. ledna 1966 v Janově u Děčína, patřila k předním osobnostem generace studentů, které se v druhé polovině osmdesátých let podařilo pod hlavičkou SSM vytvořit zárodky svobodného studentského hnutí. Jako studentka moderní filologie na Filozofické fakultě UK přispívala do studentských časopisů (zejména do Situace a Kavárny A.F.F.A.), uváděla setkání v Diskuzním klubu na Novotného lávce v Praze a patřila k vedení Studentského tiskového a informačního střediska (STIS), které se stalo centrem setkávání, diskuzí a výměny informací mezi redakcemi vysokoškolských studentských časopisů. "Založili jsme STIS, kde se redaktoři a spřátelení kolegové každý čtvrtek scházeli. Tam jsme se radili, kdo co vydá, jaká výstava se udělá, tam jsme zvali lidi, kteří neměli existovat – z Charty, z Vonsu, z Nezávislého mírového sdružení. Tam jsme podepisovali Několik vět a am jsme pak naplánovali demonstraci na 17. listopadu 1989."
Oficiálně povolenou demonstraci k Mezinárodnímu dni studentstva zahájila Monika Pajerová svým proslovem. "…Nedávno jsem našla svůj projev z Albertova. Byl to velice mírný příspěvek o dialogu asi v tom smyslu, že věcí, které nás spojují, je víc než těch, které nás rozdělují." Brutální zásah policie proti studentům na Národní třídě však dialog znemožnil. Akce vyvolala reakci. V pohnutých dnech, kdy se hroutila komunistická diktatura, Monika Pajerová organizovala stávkový výbor filozofické fakulty, poté působila jako tisková mluvčí Koordinačního stávkového výboru vysokých škol a posléze se zapojila do práce Občanského fóra, kde se mimo jiné angažovala pro zvolení Václava Havla prezidentem. "V OF jsme pak nebyli jako samostatná síla, tam jsme se už jako hnutí rozplynuli, a myslím, že to bylo správně… Jednou z věcí, v kterých se studentské hnutí v roce 1989 nemýlilo, bylo, že vůči komunistům se mělo postupovat rázněji. Ale nakonec si vždycky říkám, že to hlavní, co jsme chtěli, se nám podařilo."
Po roce 1989 Monika Pajerová úspěšně dokončila studium filologie a deset let pracovala v diplomatických službách jako kulturní atašé na velvyslanectví v Paříži, administrátorka kulturního výboru Rady Evropy ve Štrasburku, vedoucí tiskového odboru a mluvčí ministerstva zahraničí ČR. Po roce 2000 stála u zrodu dvou politických stran. Od roku 2002 předsedá občanskému sdružení ANO pro Evropu, které se věnuje otázkám našeho členství v Evropské unii, a přednáší na pražské New York University. Dne 24. září 2008 byly v Buquoyském paláci v Praze paní dr. Monice MacDonagh Pajerové slavnostně předány insignie rytíře Národního řádu za zásluhy (l´Ordre National du Mérite). Toto významné francouzské státní vyznamenání jí bylo předáno Jeho Excelencí, velvyslancem Francie v České republice, panem Charlesem Friesem. Monika Pajerová je autorkou a spoluautorkou knih Studenti psali revoluci, Nové ideje ve vědě a umění, Portrét české společnosti na prahu Evropy, Demokracie v Evropě, Evropané píší o Evropě. Má dvacetiletou dceru Emmu, čtyřletého syna Tomíka a je vdaná za Petera MacDonagha.