Články
…ale především jsme neschopní v EU fungovat
Mladá fronta DNES | 9.2.2007 | str. 9 | Monika Macdonagh-Pajerová
Teď, když jsme po měsících konečně doklopýtali k řádné vládě, je načase zaujmout i jasný postoj vůči kolegům v Evropské unii.
Od referenda v roce 2003, kdy při vysoké účasti 77% všech hlasujících občanů podpořilo vstup země do EU, nedostala naše politická reprezentace jiný mandát než prosazovat konstruktivní proevropskou politiku. Bohužel, v poslední době se ukazuje zřetelně, že se nám nejen nedaří mít jednu jasnou strategii vůči Unii, ale že ani náš vliv na evropské dění není takový, jaký by mohl být. Ponořeni do vnitrostranických a mezistranických šarvátek, nemáme už energii na profesionální fungování ve všech unijních institucích. To je přitom podmínka, aby naše podnikatelské prostředí, akademický sektor i celá občanská společnost využily všechny příležitosti.
Bez znalostí, bez kontaktů
Největším problémem je naše neschopnost fungovat konzistentně a konstruktivně v rámci Evropské rady. Z důvodů jen nám pochopitelných došlo v minulosti k neuvěřitelnému defilé českých politiků a expertů, kteří se často měnili, neinformovali se navzájem, nebo si dokonce protiřečili. Na rozdíl od prozíravějších států nemáme ani zdaleka detailní znalost témat, natožpak vybudované sítě kontaktů. Jak potom vyjednávat?
Přitom čas na nás tlačí už i v přípravě na předsednictví EU v prvním pololetí 2009. Na tomto nejdůležitějším fóru, tedy v Evropské radě, se nám v minulosti "podařilo" být jedinou zemí, která se nechala zastupovat politikem bez výkonných pravomocí a bez mandátu.
Místo abychom se chovali jako seriózní partner, respektující názory ostatních a mandát od lidí, náš zástupce při jedné příležitosti mimo jiné vysvětlil evropským státníkům, že neexistuje nic takového, jako je změna klimatu – a to uprostřed největších přírodních katastrof, které Zemi za poslední dobu postihly.
Jmenování respektovaného diplomata Alexandra Vondry na post vicepremiéra pro evropské záležitosti naznačilo, že chce nová vláda popsanou situaci zlepšit. Ale jaký smysl pak dává jmenování známého europesimisty Jana Zahradila na post zvláštního zmocněnce pro Evropskou ústavní smlouvu? Musíme se rozhodnout: chceme být partnery, anebo chceme dávat ostatním lekce?
Před posledními parlamentními volbami strávila ODS dost času tím, že přesvědčovala lidi o svém pozitivním a konstruktivním evropanství.
Jistě to souviselo s průzkumy, které soustavně ukazují více než 80% voličů ODS jako proevropsky smýšlející střední třídu.
Kde je veřejnost
Kde stojí veřejnost? Od roku 2003 nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by se změnilo veřejné mínění a že by po našich politicích chtěla něco jiného než být pozitivními Evropany. Euroskeptická nebo europesimistická agenda u nás nikdy podporu – s výjimkou extrémů nalevo a napravo – nezískala. Dokonce loňské průzkumy ukázaly, že česká veřejnost má větší důvěru k evropským institucím než k vlastním. Co je tedy třeba dělat? Především přehodnotit naše angažmá v unijních institucích. Je třeba, abychom byli zastupováni profesionálně a se znalostí věci tak, aby zájmy našich podnikatelů, akademické obce i celé společnosti byly řádně prosazovány. Je třeba pojmout naše předsednictví jako velkou výzvu – ve znamení zlepšení našeho jména v Evropě a v prosazování témat, která jsou důležitá pro všechny – bezpečná energetika, informační společnost, obhajoba lidských práv nebo rozpočtová reforma jsou jen některá z nich.
A především naše vláda musí dát jasně najevo, že v provádění evropské politiky si je vědoma vůle občanů tak, jak byla vyjádřena v prvním svobodném referendu a v posledních parlamentních volbách.