Články
S KSČM nemluvit…
Mladá fronta DNES | 30.8.2006 | Názory | Monika Macdonagh-Pajerová
V posledních letech vliv komunistů zašel příliš daleko
Během letošní volební kampaně se o možném vlivu komunistické strany na budoucí vládu mluvilo mnohokrát. Opakovaně jsme však byli ujištěni, že KSČM nebude v žádném případě do vlády přizvána a ani o ní nebude rozhodovat. Kromě ODS a zelených, kteří jasně prohlásili, že s komunisty jednat nebudou, vyjádřila se ČSSD, která potvrdila svůj bohumínský slib nespolupráce s komunisty. Přímo kampaň si na antikomunistické rétorice postavila KDU-ČSL. Jen Bůh a bratr Kalousek vědí, jak by už tak slabý výsledek křesťanských demokratů vypadal bez vytrvalého přesvědčování, že právě oni jsou ti zásadoví, kteří by s komunisty nešli nikdy.
Veřejnost se k volbám dostavila ve velkém počtu a řekla jasně ne komunistům - jejich volební výsledek i je samé nemile překvapil, celých 87 procent voličů se vyslovilo pro jiné strany než KSČM. A ejhle, čeho jsme dnes svědky?
Prezident Václav Klaus pověří možná co nevidět "svého největšího ideového odpůrce" Jiřího Paroubka sestavením vlády - a to ochotněji než vítěze voleb, šéfa ODS Mirka Topolánka, který pro tuto stranu vybojoval nejlepší výsledek v její historii… Na tuto vládu kromě svým vůdcem paralyzované ČSSD kývne Miroslav Kalousek, donedávna nejvěrnější zastánce středopravé trojkoalice. Právě křesťanští demokraté, ta pevná hráz proti komunismu, umožní vznik vlády, která bude projednaná, schválená a při každém rozhodování vydíraná kým? Přece Komunistickou stranou Čech a Moravy!
Česká veřejnost je možná na prázdninách, možná je znechucena politikou a neplněnými sliby svých volených zástupců. Tak apatická však ještě není, aby si nepamatovala, že v červnových volbách k takovému veletoči politikům mandát nedala. Vznik vlády, která by spočívala na komunistech při hlasování o důvěře a otom samozřejmě při každém dalším hlasování, by byl přímým útokem na demokracii, kterou tu od listopadu 1989 ztěžka budujeme. Žádný z důvodů, které Kalousek uvedl - zrušení posledního církevního zákona, ratifikace smlouvy s Vatikánem či snad obava o existenci KDU-ČSL, která mu "připravila nejtěžší dny jeho života" - neospravedlňuje tento krok. Lidé se mohou právem domýšlet, že pod viditelnou špičkou ledovce se skrývá celá řada tajných dohod a příslibů.
Česká veřejnost si dobře pamatuje vládu komunistické strany. Čtyři desetiletí zločinného režimu napáchala tolik zla a nespravedlností, zničila tolik lidských osudů a na tak dlouho poznamenala tuto zemi, že krátkodobé zájmy nějakých politických stran nebo jejich mocichtivých vůdců nesmějí dovolit zapomenout. Už tak v posledních letech vliv komunistů zašel příliš daleko, nejnovější nápad některých fierlingerovských demokratů však znamená definitivní pokus o rehabilitaci komunistické strany.
Mimochodem, dnes nejde o to, že politické strany něco vykládají před volbami a pak své sliby nedodržují. Pokud bychom jako občané tuto situaci tolerovali, znamenalo by to zásadní obrat od chvíle, kdy jsme získali demokracii. Pouhých sedmnáct let poté…
Ti, kteří prostoduše řeční, že by se s komunisty mělo zacházet jako s každou jinou součástí našeho demokratického systému, by měli mít odvahu s tímto názorem předstoupit před veřejnost. Pokud ovšem bez jakékoliv konzultace s voliči tyto strany a tito politikové budou pokračovat v opoziční smlouvě s komunisty, ať už psané či zcela tajné, mohou si být jisti, že veřejnost na jejich zradu nezapomene.
Pokud jsou demokratické strany neschopné sestavit vládu, zbývá jediné čestné řešení. Vypsat rychle nové volby a nechat lidi rozhodnout.
