Články
Evropská unie potřebuje odvahu, otevřenost a optimismus
Blíží se první výročí nástupu nové Evropské komise do funkce a eurokomisaři Barroso, Wallströmová a Špidla si jako první cíl své dlouhé cesty po členských zemích Unie vybrali Prahu. Rozhodli se tak v okamžiku, kdy lidé přesně neví, co si vlastně myslet o budoucnosti Evropy po francouzském a nizozemském NE. Přijeli ve chvíli, kdy někteří politici se snaží těchto NE využít k agitaci pro skončení integračního procesu, jiní zase tvrdohlavě trvají na urychlování integrace - děj se co děj.
Naštěstí většina lidí v naší zemi i v Unii se stále drží spíše ve středu, daleko od extrémních názorů - podporují myšlenku, že je dobré si vzít čas na rozmyšlenou o tom, jak dál. Je příznivou zprávou o úsudku lidí u nás i v Evropě, že se ve své většině nenechali zlákat ani extrémním proti-evropanstvím ani extrémním ultra-federalismem. Dávají najevo, že chtějí, aby Unie fungovala, aby fungovaly její instituce a pokud to bude nutné, aby se ty stávající reformovaly. To vše při zachování společenství národních států.
Je povzbudivé, že Komise zareagovala přiměřeným způsobem a vzala vážně volání po větší srozumitelnosti a větší průhlednosti toho co, proč a jak evropské instituce dělají. Místo, aby nesmyslně tlačili na pilu, představili předseda Barroso a místopředsedkyně Wallströmová inteligentní a srozumitelnou reformu komunikace evropských institucí s občany tak, aby byly otevřenější a více se přímo zodpovídaly občanům Evropy. Také návrhy našeho komisaře Špidly na řešení demografického stárnutí nebo na založení fondu pro přizpůsobení globalizaci směřují ke konkrétnímu řešení těch problémů, které lidi skutečně trápí.
Je dobře, že se v uplynulém roce národní vlády členských zemí ani Komise nenechaly stáhnout do nekončící polemiky s proti-Evropany, kteří leckde - a u nás ještě více než jinde - sklouzávají do populistického nacionalismu, který už náš první prezident tak trefně nazýval "fangličkářstvím".
Stojí za připomenutí, že žádná politická osobnost, strana nebo hnutí za hranicemi naší země dosud nepodpořily návrh prezidenta Klause, aby se škrtlo posledních 20 let vývoje Unie a aby tato byla rozpuštěna a nahrazena tzv. Organizací evropských států. Domnívám se ostatně, že ani těch 77% našich občanů, kteří v roce 2003 řekli své ANO vstupu České republiky do Unie, nehlasovali pro vstup do Unie před 20 lety, ani pro to, abychom do Unie vstoupili a poté ji zevnitř zničili.
Jelikož se blíží parlamentní volby a evropské téma je tématem ústředním pro orientaci této země, je načase, aby všechny demokratické politické strany řekly jasně, jaký je opravdu jejich názor na budoucnost Unie. Měly by říci, zda si přejí vracet se o 20 let zpátky, anebo jestli akceptují model Unie takové, do které jsme loni vstoupili. A ti politici, kteří se stále drží své proti-evropské rétoriky, by měli své návrhy jasně zformulovat a předložit lidem ke schválení - třeba v dalším referendu.
Zároveň všichni ti, kteří chtějí, aby naše fungování v rámci Unie bylo úspěšné, by neměli podceňovat fakt, že nic se neudělá samo a že jestli chceme udržet veřejnou podporu našemu evropskému směřování, musíme lidem dát možnost konstruktivně diskutovat o všem, co je zajímá - bez falešného strašení a bez laciných pseudoargumentů, které nemají nic společného s demokratickou, evropskou tradicí, o kterou se tolik zasazoval právě Masaryk.
Evropští komisaři nám nabídli plán tři D - demokracii, dialog a diskusi. Navrhuji, abychom k němu přidali svá tři O - otevřenost, optimismus a odvahu.