Články
Článek MFDnes Evropa je na rozcestí 14.06.05
Svolání Evropské rady je výbornou příležitostí pro hlavy států a vlád členských zemí přejít od bezradných prohlášení posledních týdnů k určení jasného směru, kterým by se měla Unie vydat.
Domnívám se osobně, že nemá smysl trvat na pokračování dalších referend o Ústavní smlouvě ve chvíli, kdy je konečná ratifikace vysoce nepravděpodobná. Rozhodování, které bychom po občanech chtěli, by se totiž týkalo nejen nereálných možností, ale také výsledky takového rozhodování by byly ovlivněny ještě různorodějšími a nepřehlednějšími motivacemi než hlasování francouzské a nizozemské.
Pochopitelně, pokud by francouzská a nizozemská vláda našly realistický způsob, jak umožnit lidem ve svých zemích znovu hlasovat, pak by ratifikace pokračovat mohla. Vzpomeňme si na precedenty - v případě dánského NE Smlouvě z Maastrichtu a irského NE Smlouvě z Nice přijala Evropská rada nová opatření, ve kterých zohlednila názory veřejnosti v těchto zemích, což umožnilo konání nových referend a následné přijetí obou smluv. Návrhy na taková opatření však dnes na stole nejsou a proto rozhodnutí dalších vlád pozastavit současný ratifikační proces je zcela oprávněné.
Evropská unie je v situaci, kdy musí více než kdy jindy usilovat o to, aby byla efektivní v tom, co po ní občané skutečně chtějí – zaručovat mír a prosperitu na kontinentu, který byl ještě nedávno rozervaný sváry a konflikty.
Je toho hodně, co Unie může dělat i v rámci stávajících smluv. Potřeba nové smlouvy, která zlepší výkonnost institucí a posílí demokratickou zpětnou vazbu samozřejmě zůstává – doufám, že nový návrh v tomto smyslu bude zpracován co nejdříve a že budeme mít možnost se k němu vyslovit v referendu, protože to je nejlepší způsob, jak se vypořádat s argumentací euroskeptiků.
Nemělo by se však stát, že práce na revidování stávajících smluv zcela pohltí Unii na léta dopředu a ochromí její normální fungování.
Vždyť i v naší zemi toho ještě musíme udělat tolik, abychom skutečně využili všech možností, které nám členství nabízí!
Premiér a ministr zahraničí by nejlépe posloužili našim národním zájmům tím, kdyby po návratu z Evropské rady jasně dali najevo, že Česká republika je pevně rozhodnutá být i nadále konstruktivním členem EU - a to jak v rozvažování o strukturách a kompetencích nové, rozšířené Unie, tak také v její každodenní práci a aktivitách.
Na praktické úrovni to znamená, že bychom měli zlepšit kvalitu našeho fungování v rámci společného evropského projektu – a to na všech úrovních – místní, regionální i celostátní. Měli bychom také vyslyšet přání veřejnosti dostat více informací o tom, jak Unie pracuje, co se v jejím rámci dá dosáhnout a jaká je naše, česká pozice v ní. Místo kampaně o Ústavní smlouvě teď potřebujeme lidem srozumitelnou a přístupnou kampaň informační.
Příliš často zapomínáme na skutečnost, že naše členství v Evropské unii bylo podpořeno velkou většinou lidí ve svobodném referendu – na rozdíl od přijetí například naší vlastní ústavy nebo jiných zákonů, jimiž se řídíme. To je velký mandát pro naše politické představitele, aby v rámci Unie působili pozitivně a aby přispěli k úsilí zlepšit její budoucí fungování ve prospěch všech Evropanů.
Monika MacDonagh-Pajerová
Vysokoškolská učitelka a předsedkyně ANO pro Evropu