Články

Jak se rozhodne Francie?

Francie byla jedním ze zakládajících členů originálního společenství míru a prosperity, které dnes známe jako Evropskou unii. Byla to Francie – spolu s Německem, která se v posledních desetiletích zasloužila o většinu zásadních kroků, vedoucích k stále větší integraci. Také proces, který vedl k založení Konventu a k vyjednávání o Ústavní smlouvě, byl zahájen z iniciativy Francie - po složitém vyjednávání z Nice, v situaci, kdy bylo jasné, že nová rozšířená Evropa bude potřebovat nová pravidla. Nejen významní politici jako Schuman, Monnet, Miterrand nebo Delors, také francouzské veřejné mínění bylo od konce druhé světové války jasně pro-evropské.

Proto se všem mimo Francii zdá být neuvěřitelným paradoxem, že právě v této zemi, která se vždy pyšnila, že je "motorem evropského sjednocování", se během poslední kampaně projevilo tolik proti-evropských a proti- Ústavních nálad. Bohužel, je třeba říci, že diskuse před francouzským referendem se velmi málo týkala skutečného obsahu Ústavní smlouvy a daleko spíše vyjadřovala hlubokou malaise neboli nechuť, kterou Francouzi delší dobu pociťují vůči své vlastní politické a ekonomické situaci.

Nespokojenost s domácí francouzskou politikou není nová a události jako trapná prezidentská volba, marné pokusy snížit významně nezaměstnanost nebo najít řešení pro přistěhovalecká předměstí velkých měst všeobecný pesimismus jen zhoršily.

Dějiny nás učí, že vždy, když se veřejnost cítí odcizená své vládě a nevidí naději do budoucna, otevírá se prostor pro populistická hnutí zleva i zprava, která umí tyto nálady využít pro své účely. Tak se také stalo - extrémní politici jako by soutěžili v tom, komu se lépe podaří vysvětlit, že za problémy Francie vlastně může Evropská unie. Podle extrémní pravice je Ústavní smlouva socialistický plán na to, jak ukončit mezinárodní vliv Francie a vybudovat evropský superstát. Podle extrémní levice je ovšem Ústavní smlouva zákeřným návodem kapitalistů na to, jak posílit nacionalismus a podkopat sociální stát. Kromě toho přetrvává strach z nových zemí a nepodložené domněnky o tom, kterak přistěhovalci z východní Evropy připraví Francouze o zaměstnání.