Články
Řekněme své NE Václavu Klausovi a jeho euroskeptikům 15.4.05
Publikace "Řekneme své Ano nebo Ne Evropské ústavě", kterou někteří odvážně nazývají "knihou", si jistě nemůže dělat nárok na to, být vyváženou analýzou Evropské ústavní smlouvy. Přesto musíme její vydání přivítat, protože nám umožňuje představit si, o co v diskusi, která nás v příštích měsících čeká, opravdu půjde.
Tato publikace jasně ukazuje napojení Václava Klause a jeho příznivců na ten typ protievropské tradice, která má své počátky v 70.letech minulého století a která – řekněme naštěstí – zůstává stále stejná. Z toho vyplývá, že ani taktika a argumentace našich euroskeptiků nebude v žádném ohledu překvapivá nebo originální.
Když se podíváme na minulé protievropské kampaně v jiných zemích, zjistíme, že se vždy užívá stejná pracovní metoda:
- převládá populistická rétorika a vždy se hlásá, že národní stát se už blíží ke svému zničení
- extrémisté z pravé i z levé části politického spektra k sobě nacházejí cestu, aby společně bojovali s proevropsky orientovanými lidmi politického středu
- euroskeptici vždy tvrdí, že jsou jen proti této jedné konkrétní smlouvě, o kterou se vede spor, aby nemuseli přiznat, že jejich skutečným záměrem je poškodit evropskou unii jako takovou.
Václav Klaus cituje s oblibou irského sociologa Coughlana jakožto uznávaného experta na evropské záležitosti, kterého bychom měli brát vážně. Proto jeho poslední text v češtině vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku, organizace, kterou si Václav Klaus založil k šíření svých a jemu blízkých názorů – jeho ředitelem je dlouholetý člen ODS a prezidentův poradce Petr Mach. Brožurku Václav Klaus opatřil předmluvou, v níž pro velký úspěch zopakoval své "desatero" a zajistil jí bombastickou reklamu.
Lidé by však měli vědět, že pan Coughlan představuje ve svém rodném Irsku velmi menšinový názor. Stačí se podívat na jeho dosavadní činnost, aby nám bylo jasné, že právě jeho názory bychom se při rozhodování o Evropské ústavní smlouvě rozhodně řídit neměli.
Veřejně se stal známý v době, kdy pracoval pro organizaci, napojenou na Komunistickou stranu Velké Británie. Máme-li věřit nedávno publikovaným Dějinám Irské republikánské armády, byl to právě Coughlan, kdo IRA doporučoval, aby se věnovala "stalinskému programu", který by ji konečně dovedl k socialistické revoluci.
Proti evropské integraci vede kampaně od roku 1972, kdy se Irové jasně rozhodli, že chtějí být členy Evropského hospodářského společenství. Uveřejnil tehdy pamflet, v němž tvrdil, že členství bude znamenat okamžitý zánik irské suverenity a že celý projekt evropského sjednocování je jen pokračování odvěkých snah Německa ovládnout Evropu. Také hrozil, že malé Irsko bude zaplaveno anglickými, holandskými a německými dělníky.
V roce 1979 dokazoval, že existence Evropského hospodářského společenství zvyšuje pravděpodobnost vypuknutí další světové války.
V různých referendech, která se v Irsku konala ke schválení čtyř různých evropských smluv, Coughlan vždy prosazoval Ne a vždy prohrál. Pokaždé přitom strašil, že ta která smlouva ukončí irskou suverenitu, poškodí nenávratně irskou ekonomiku a povede k vytvoření militaristického evropského superstátu. V roce 2002, když zápasil se smlouvou z Nice, která byla tak důležitá pro evropské rozšíření, varoval všechny v Irsku, že jejich souhlas povede k přívalu 75 miliónů lidí. Spolupracoval tehdy pro změnu s extrémně pravicovým uskupením, od kterého se odmítl distancovat dokonce i ve chvíli, kdy vyšla najevo účast jejího lídra na fašistických setkáních v Německu a v Itálii.
Coughlan zasvětil nenávisti evropského projektu 30 let svého veřejného života. Naštěstí pro nás i pro ně, Irové jeho rad a varování neuposlechli. Místo ztracené suverenity a zničeného hospodářství mají jednu z nejdynamičtějších ekonomik na světě a země, která patřila mezi nejchudší v Evropě, patří dnes k nejbohatším. Pokud by lidi v České republice zajímalo, jaký je opravdu názor Irů na EU, měli by se podívat spíše na text irského premiéra Aherna, který napsal do knihy "Jsme v Evropě, a co dál?" v loňském roce.
Pokud projdete pozorně protievropské argumenty v nové publikaci CEPu a srovnáte je s názory pana Coughlana za posledních 30 let, najdete jen málo rozdílů. Myslím, že není pochyb o skutečné motivaci těch, kteří také u nás vedou kampaň proti Evropské ústavní smlouvě. Nejde jim o tento konkrétní text, jsou zásadně proti Evropské unii jako celku.
Je právě jedním z přínosů Evropské ústavní smlouvy, že posiluje rovnováhu mezi členskými zeměmi a že zavádí reformy, které umožní efektivněji fungovat po rozšíření na pětadvacet zemí. Tento text je tady také kvůli naší zemi a kvůli dalším novým členům. Nejedná se přitom o žádný "revoluční" dokument, jak nám tvrdí Václav Klaus. Je to vyjádření snahy po Evropské unii, která bude i nadále funkční a přitom věrná svým původním ideálům mírové, demokratické a prosperující Evropy národních států.
Umírněným je vždy zatěžko diskutovat s těmi, kteří přehánějí a překrucují skutečnost ve prospěch svých tvrzení. Uvědomme si však, že nejjistější způsob, jak naši zemi odsunout na periferii Evropy, je nepostavit se také u nás na odpor těm, kteří jsou rozhodnuti Evropskou unii v očích lidí znemožnit.